-123min. - Mom

Oč lépe se muzika - 123 min. poslouchá, o to hůře se o ní píše. Ne snad že by se jejich písničky podobaly jako vejce vejci, různorodá a pocitově bohatá je jejich tvorba až dost. Ale ty alba jaksi zůstávají v podobné rovině, jednou malinko převáží odpichovější kusy, jindy ty zadumanější, pokaždé už tak nějak víme, co přijde, ale taky, že to bude IA kvalita.

Jak je na tom čtyřka Mom? Nepřekvapivě. Energické a volnější momenty jsou v rovnováze, k větším stylovým odskokům nedochází. Různé detaily a drobná vybočení si ale můžeme vychutnat i tady, na to zůstávají chlapci příliš hraví i zruční. Asi nejvýraznější inovací je širší využití psychedelicky rozprostřených kytarových ploch v In the Web, A Simple Man, Super-suckers Unite (tady rozříznou jinak na reggae postavenou skladbu) nebo bluesově ztěžklé Cold. Protipólem takových pasáží jsou pak lehké, nekonfliktní pohodičky typu Heading for the Sea, Call My Name nebo More Than a Friend. Nechybí dravá funky hitovka<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=28679"> Doomed</a> by Dread, pro kapelu jedna z nejtypičtějších. Nejvíc se mi asi líbí závěr alba: v písni Stop Confusing Me je Bínova kytara až hendrixovsky neklidná a nažhavená, I Lie po krátkém na flamenco se ohlížejícím intru těží z výborné kytarové figury a obě patří k tomu nejlepšímu z fondu Minut. Trochu upozaděné jsou tentokrát etno vlivy, které na Home? dostaly větší prostor, ale blízko pod povrchem jsou stále přítomné (opět I Lie).

Snazší je zkrátka rozebírat (a užívat si) jednotlivé písničky, než pokoušet se nějak charakterizovat album jako celek. Skupina si na něm už definitivně stylově i hráčsky sedla, je jí krásně vidět do karet a přece je ta hra pořád zábavná. Snad se mohlo urodit víc hitů, ale na nich hudba - 123 min. nestojí.