Díky nové generaci mladých rapperů prožívá americká hiphopová scéna zhruba poslední dva roky malou renesanci. Především je tady geniální Kendrick Lamar a jeho loňská nahrávka "Good Kid, M.A.A.D City", která získala nadšenou kritiku a dala nám naději, že hip hop ještě rozhodně není dead. Stejně tak v poslední době zazářili například Big K.R.I.T., Schoolboy Q a v neposlední řadě také A$AP Rocky, od něhož jsme se po několikaměsíčním odkladu konečně dočkali debutového alba "LONG.LIVE.A$AP".
Kdo přišel do styku s jeho předešlým oslavovaným mixtapem "Live. Love. A$AP", bude mít zhruba představu, co od nahrávky čekat. Rocky si pozornost publika a hlavně nahrávacích společností získal především svým odlišným přístupem. Jako Newyorčana jej více než domácí scéna zajímalo jižanské pojetí hip hopu, středně pomalé beaty, zpomalené vokály a atmosférické zvukové stěny. V textech se především projevoval jeho egoismus, kolem kterého pak poletovala témata spojená s užíváním drog a promiskuitou. Proti east coast rapu se ukázal být mnohem více progresivnějším, především co se týče produkce, a i když se, pokud jde o texty, může těžko měřit s Lamarem, rapper je výborný.
To vše je patrné i na jeho prvním oficiálním debutu vycházejícím u velké firmy, která se nebála do něj investovat tři milióny dolarů, což v konečném důsledku mělo chtě nechtě vliv na podobu celé nahrávky. Ta je oproti předchozí tvorbě mnohem víc soustředěná, pestrá,... číst dále
Díky nové generaci mladých rapperů prožívá americká hiphopová scéna zhruba poslední dva roky malou renesanci. Především je tady geniální Kendrick Lamar a jeho loňská nahrávka "Good Kid, M.A.A.D City", která získala nadšenou kritiku a dala nám naději, že hip hop ještě rozhodně není dead. Stejně tak v poslední době zazářili například Big K.R.I.T., Schoolboy Q a v neposlední řadě také A$AP Rocky, od něhož jsme se po několikaměsíčním odkladu konečně dočkali debutového alba "LONG.LIVE.A$AP".
Kdo přišel do styku s jeho předešlým oslavovaným mixtapem "Live. Love. A$AP", bude mít zhruba představu, co od nahrávky čekat. Rocky si pozornost publika a hlavně nahrávacích společností získal především svým odlišným přístupem. Jako Newyorčana jej více než domácí scéna zajímalo jižanské pojetí hip hopu, středně pomalé beaty, zpomalené vokály a atmosférické zvukové stěny. V textech se především projevoval jeho egoismus, kolem kterého pak poletovala témata spojená s užíváním drog a promiskuitou. Proti east coast rapu se ukázal být mnohem více progresivnějším, především co se týče produkce, a i když se, pokud jde o texty, může těžko měřit s Lamarem, rapper je výborný.
To vše je patrné i na jeho prvním oficiálním debutu vycházejícím u velké firmy, která se nebála do něj investovat tři milióny dolarů, což v konečném důsledku mělo chtě nechtě vliv na podobu celé nahrávky. Ta je oproti předchozí tvorbě mnohem víc soustředěná, pestrá, co do kvality mnohem víc konzistentní a Rockyho texty na ní doznaly částečného zlepšení. Několik z nich je dokonce skvěle vypointovaných a čas od času se v nich objevuje i introspektivní myšlení jako například v Danger Mousem produkované skladbě "Phoenix", v níž se vyznává z toho, jak díky změně a přijetí nového životního stylu potlačil své deprese. A došlo i na částečné zmainstreamovatění, naštěstí ne násilné. Místy je totiž patrná snaha o chytlavost, jež by mu zajistila rotace v rádiích. Co bychom ale za to dali my, kdyby nám naši dramaturgové v rádiích pustili singl "Fuckin' Problems".
Je potřeba zdůraznit, že i když je Rocky v centru dění, obklopil se zajímavým okruhem hostujících vokalistů a inovativních producentů, bez kterých by "LONG.LIVE.A$AP" nebylo tím, čím je. Pokud jde o producentské vklady, nejvýrazněji se prosadil Clams Casino, zde zastoupený tracky "LVL" a "Hell". V prvním z nich sampluje harmonie sesterské kapely Haim (letos o nich ještě hodně uslyšíte) znějící nádherně především v závěru, kde jsou hluboko ponořeny do reverbu. V "Hell" pak září Santigold, jejíž zásluhou se vyplatí k písni vracet, protože jí zpívaný refrén má podobnou sílu jako zpěvaččina spolupráce s Beastie Boys "Don't Play No Game That I Can't Win". Pokud jde o další hosty, zaujmou Kendrick Lamar, Drake (ten chlap je prostě všude) a 2 Chainz na zmíněném singlu "Fuckin' Problems", vůbec nejchytlavější věci z celého alba (2 Chainz zní v refrénu jak série výstřelů).
Naproti tomu se moc nepovedla hned následující spolupráce se Skrillexem, která sice udržuje rychlé tempo předešlé skladby, ale zní dost nuceně a je na ní poznat, že beat původně nebyl určený přímo pro Rockyho. Když ji pak postavíme vedle následující "1 Train", vracející se k základům žánru, zní dost odjinud. Bohužel se také najde pár nevýrazných beatů, v nichž rapper najednou nemá co sdělit. Na začátku "Fashion Killa" rapuje: "Rockin', rollin', swaggin' to the max / My bitch a fashion killa, she be busy poppin' tags" - nehorázně průměrný a vlastně i dost amatérský text. Většinu času sice Rocky udrží vaši pozornost, ale chybí mu výrazná témata, přesvědčivé příběhy. Přitom, když se blíže podíváme do jeho minulosti, najdeme mnoho zajímavých témat od života stráveného na ulici, přes zatčení jeho otce až po smrt jeho bratra. Tahle témata jej ale nezajímají. Místo toho se chce dívat do budoucnosti, rapovat o svém úspěchu a o tom, jak od teď bude vše jiné. Výsledkem pak je hravá, obecně stravitelná lyrika, která je v konečném důsledku občas dost nudná.
Celkově nahrávku nejlépe shrnuje sám Rocky, když prohlašuje: "When you don’t give a fuck, you’re happy like me." Jakkoliv se mu jeho vstup do první ligy vydařil, mohl být mnohem lepší a co víc, on na to má, ale je mu to šumák. Dělá hudbu spojující určitou skupinu lidí, skupinu vyčerpaných, sebepodceňujících, věčně zkouřených, inteligentních a party-milujících jedinců a "LONG.LIVE.A$AP" je pro tyto všechno to, na co už dlouho čekali. Je to série stylových kousků shromažďující hned několik skvělých mladých rapperů a ať už jsme k nahrávce sebevíc kritičtí, opravdu výborně baví. A$AP Rocky MÁ charizma a přes všechny moje výtky mu to stejně žeru a divil bych se, kdyby vy ne.
Komentáře