A Storm of Light - As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade

Stálý spolupracovník Neurosis, vizuální umělec Josh Graham se sice ve své vlastní hudební tvorbě nemusel nikdy opírat o tvůrčí spojení s legendární kapelou, třetí desku ovšem i tak vydal jinde, než na spřízněném labelu Neurot. A navíc se dosud nejvíce posunul i zvukově.

Pokud na prvních dvou albech ubíjeli A Storm of Light masivními kytarovými stěnami, podařilo se jim podobné soustředění a celistvost zachovat i nyní. „As the Valley..“ je ale zároveň deskou pestřejší, v níž je zřetelný doomový a post-metalový základ rozkročen až k rockovější zpěvnosti. Přes zmíněnou soudržnost tak docílili dříve nebývalé situace, kdy je výrazný nejen celek, ale i každá jednotlivá skladba. O moc „hitovější“ už to s nimi nebude.

Co se ale nezměnilo, je důraz na poselství, byť to je tentokrát o něco méně na ráně. Grahamovy texty jsou sice stále celkem snadno dešifrovatelné, agitace se ale snoubí s inteligencí. Díky tomu, jak pomocí přídavných jmen buduje na základě v daném kontextu banálních slov podnětné obraty („bojácný ničitel“, „úžasné lži“), posiluje to, díky čemu jsou A Storm of Light tak neodbytní. Přímé a celkově ponuré vyznění tak nikdy nedopustí, aby deska navzdory občasné vzletnosti („Black Wolves“) iritovala nepřiměřeným patosem. Z v jádru jednoduché instrumentace, která krouží okolo monotónně položeného zpěvu, se tak daří budovat neuvěřitelné věci.

Graham se vůbec zříká metalového velikáštství a celkově se spíše drží při zemi. V trpkém a velice střídmém účtování by ale bylo marné hledat jakékoliv napětí. Kostky už totiž byly dávno vrženy a nyní jen sčítáme škody. A Storm of Light se nepohybují ve světě, který zanikl, ale byl jen neodvratně poničen. A v něm lze, na rozdíl od světa zaniklého, nadále existovat, tamní realita však bude zákonitě tak trudná, jak trudné je sdělení Grahamovy kapely.

Trudnost se ale nevylučuje s vyrovnaností, která zde dominuje: se zlobou, ale autoritativním tónem je přenášeno poselství; organicky působí party četných hostů; precizní až pedantská práce je čitelná i za strukturou skladeb. Odtažité sterility se však netřeba bát, stejně jako by bylo pošetilé vylučovat hloubku skladeb jen proto, že je dokážeme rozebrat po akordech. Nemusí být vše punkově spontánní, aby to chytlo za srdce; nemusí být vše zamotané, abychom se v tom mohli nořit do hloubky. Storm of Light ždímají srdce jinými způsoby – mimo jiné silou vize i pílí – a do hlubin se můžeme nořit i v přehledně komponovaných skladbách.

V blízkosti Neurosis nelze nevstřebat obrovskou autenticitu, která jejich hudbu posouvá nad rámec žánru i racionality. A Storm of Light k Neurosis mají bezesporu blízko, o slepém následování ale nemůže být ani řeč. Stejně tak bychom totiž na místo Neurosis mohli dosadit třeba Tool či art-rockové velikány, kteří jsou na albu taky k zaslechnutí, aniž by odhalení dílčích paralel v nejmenším vadilo. Tato deska je dosud nejpoučenější a nejvelkorysejší, jakou od kapely pamatujeme. Taková charakteristika ovšem neznamená ani jeden ústupek.

Jakkoliv A Storm of Light obdivuju už pro první dvě alba („Forgive Us Our Trespasses“ jsem dokonce kdysi označil za „nejlepší post-metalovou desku“), teprve nyní mám pocit, jako by se opravdu našli a mohli nám říkat podobné věci jako dříve, ovšem různými, vždy pádnými způsoby. „As the Valley..“ je postavená na hutném metalovém základě, složená ovšem byla v časech, kdy trůny metalových králů dávno vzaly za své.