Abbath - Abbath

Původní Immortal jsou v metalovém pekle, projekt jejich frontmana Abbatha povstal. Kytarista a zpěvák se na desce obklopil zručnými hráči a za účasti někdejšího baskytaristy Gorgoroth a bubeníka ze Sabaton stvořil v podstatě (black)metalovou superskupinu.

Na začátek jeden nezpochybnitelný fakt – Immortal jsou ve svém žánru legendou a kapelou, která patří do blackmetalového či obecně extrémně metalového panteonu. Abbath z této slávy nutně těží a zároveň se mermomocí snaží, aby jeho nový projekt byl svůj. Díky trademarkovému štěkání v riffových intrech skladeb nebo charakteristickému hlasovému projevu na pomezí blackového a deathového growlu nicméně zůstává Abbath jasně rozpoznatelný a zakořeněný v hudbě Immortal. Kapela servíruje nekompromisní blackové nasazení, ale přidává i větší množství bezmála heavymetalové melodiky. Žádná z osmi skladeb si nebere servítky a všechny se ženou vpřed rychlostí smečky divokých, krvelačných vlků. Jedno desce opravdu nelze upřít – dovede strhnout.

Při opakovaném poslechu však vyjdou najevo i její neduhy. V prvé řadě je to uspěchanost – jako by chtěl Abbath dokázat, že si bez Immortal poradí, že je nepotřebuje. Druhým problémem je nevýrazná produkce desky. Ani lo-fi ušmudlaná, jak by se na black metal slušelo, ani krystalicky čistá a dokonale vybroušená. Stojí někde na půl cesty: vytažený vokál, špinavá kytara a prapodivné bicí, kterým v jejich utopenosti poněkud schází energie. Ještěže rytmiku zachraňuje baskytara.

Z toho vyplývá jediné – Abbath se sice obklopuje jmény, která na metalové scéně něco znamenají, jeho projekt ale staví do popředí pouze jeho samého a ze spojení silných osobností nijak výrazně netěží, vždyť taky bubeník ještě před nedávným turné kapelu opustil. Abbathův debut zůstal trčet někde mezi snahou být svůj a nutkáním navázat na minulost, mezi tím, jestli hledět do budoucnosti jako soudržná kapela, nebo jestli okolo silného frontmana postavit proměnlivý personální doprovod.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #59.