AC/DC - Dirty Deeds Done Dirt Cheap

Australští elektrikáři se svým třetím (druhým mezinárodně šířeným) albem dál kážou svoje prosté evangelium: vysokonapěťový hard rock zbavený jakékoliv intelektuální nadstavby, vybudovaný z archetypálních rock'n'rollových a bluesových článků ale jakoby lusknutím prstů přetavený do naprosto unikátní a vzrušující podoby. S nikým si je nelze splést. Strhující, na jádro oholená muzika, v níž je tolik fyzické radosti a nespoutanosti, že člověku nezbývá než mimovolně nasadit ten mírně vyšinutý výraz naprosté extáze, jímž kytarista Angus Young obyčejně hecuje davy.

Když si racionálně rozebereme, co hraje kapela třeba hned v titulní Dirty Deeds Done Dirt Cheap, je to až nehorázně triviální, ale také to stoprocentně zabírá. Na zabejčeně přímočarý beat jsou navěšené prajednoduché kytarové riffy a Scottův stylový, dokonale frázující zpěv, a výsledkem je neskutečně napínavý groove, jaký jinde nenajdete. Jiný než má většina hardrockových kapel a také jiný než vytváří právě novorozený punk rock, který stejně jako Australani vzývá jednoduchost. Stejným příkladem maximálního výtěžku z minimálních vkladů je i Problem Child, další výkladní skříň typického rukopisu AC/DC.

Ain't No Fun (Waiting 'Round to Be a Millionaire) zase ohromí nebetyčnou drzostí, s níž kapela sedmiminutovou píseň postaví téměř výhradně na jediném (jak jinak než primitivním) riffu a přesto nenudí ani chvilku. Stačí dva malé fígly – jednorázové narušení dalšími akordy a následný návrat k tomu původnímu, jen v ostřejším tempu – plus vypjatá gradace v závěru a je vymalováno. Tyhle pecky doplňuje na A-straně australské verze alba ještě chuckberryovská There's Gonna Be Some Rockin' a společně tvoří maximálně nadupané kvarteto.

Béčko obsahuje víc skladeb, které do vznikajícího kánonu skupiny tak úplně nezapadají. Vedle typických Squealer a Jailbreak je tu legrácka Big Balls, poněkud tuctové party boogie R.I.P. (Rock in Peace) a dokonce balada Ride On, která ale kupodivu AC/DC rovněž docela sluší. Dojem je tudíž rozdrolenější a chybí ten nepřerušený masivní tah. Mezinárodní verze pořadí písní trochu zpřeházela, opomněla Jailbreak (škoda) a R.I.P. (nechybí) a naopak přidala další prvotřídní hitovku Love at First Feel a ultrarychlou Rocker. Jako celek je možná tahle varianta vyváženější, přesto dávám přednost možnosti vychutnat si na australské edici výše zmíněnou čtveřici fláků pěkně za sebou.

Dirty Deeds Done Dirt Cheap, stejně jako cokoliv jiného z katalogu AC/DC není nic pro krasoduchy ani milovníky instrumentální akrobacie a to i přesto, že cover mezinárodního vydání pochází z rukou výtvarné skupiny Hipgnosis, která proslula pracemi pro spíše sofistikovanější hudební party. Tohle je čistě animální proud energie. Nic než sex, (v tomto případě hlavně) drinks a rock'n'roll.