70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
11.10.2023 - 19:42 | Apache
Tak neuvěřitelně špatné, že tehdy snad nikdo nevěřil, že by se z toho Accept ještě někdy vzpamatovali. Taky skoro všichni uvěřili tomu, že jediná další možná cesta je ta Dirkschneiderova, tedy U. D. O. Dost mě šokovalo, když jsem před pár lety zjistil, že na Wikipedii je tohle album řazeno do glam metalu. Nějaký džouk nebo se někdo jenom pořádně uhodil do palice? Tahle těžkoprdelatá, křečovitá snaha o kdovíco je do té doby největším průserem v diskografii kapely. Asi jediným zapamatovatelným momentem je tady Generation Clash, která začíná nadějně, ale jelikož zcela postrádá jakoukoli gradaci, i ona postupně vyšumí do prázdna. Z mého pohledu byl tohle opravdu konec starých dobrých Accept, kteří se sice později znovu spojili s Udem, ale jediným světlým momentem v jejich další kariéře byla comebacková Objection Overruled z roku 1993. A ani ta nedokázala překonat nic, s čím Accept přišli v letech 1981 - 1986. Bohužel ani U.D.O. později (možná až na pár výjimek) nedokázali vyprodukovat nic, co by se mohlo rovnat jejich prvním třem albům. Dnes mají Accept už třetího zpěváka a vydávají věci, které podle mě nemají s těmi z 80. let hudebně ani kvalitativně vůbec nic společného. A Udo? Ten už léta chrlí jeden průměrný a zaměnitelný titul za druhým. A že se mu do kapely postupně stěhuje zpátky nejeden starý spoluhráč z jeho nejslavnějšího bandu, jen podtrhuje bezvýchodnost a paradoxnost celé situace. Z dnešního pohledu je jasné, že Accept měli v době vydání Eat the Heat nejsvětlejší chvíle své kariéry bohužel už za sebou. PS: Dnes jsem si Eat the Heat po letech opět pustil, abych si ověřil, že mé znechucení z něj je pořád stejné. A musím říct, že přetrpět to (někde v polovině jsem si musel dát dlouhou pauzu) mi dalo pořádně zabrat. (Popravdě, vzdal jsem to tři písničky před koncem.) Ta věc je špatná úplně stejně jako byla před těmi skoro 35 lety. Tedy na Accept. U nějaké třetiligové, dnes už zcela neznámé německé kapely, by se ještě dalo přimhouřit oko… a pak navždy zapomenout.
11.10.2023 - 16:54 | Meca76
Eat The Heat" možno zhrnúť ako trochu technickejší vývoj od super-chytľavého, proto-power metalového smeru, ktorý dominoval "ruskej rulete", s úplne prehnaným vokálnym podaním.
Accept už nemá vo svojej zostave Uda Dirkschniedera, ale skupina stále kombinuje najlepšie prvky AC/DC a kapiel 70. rokov ako Rainbow, aby prišla s tanierom plným chytľavého, melodického rocku.
18.06.2017 - 11:45 | milanek
Lidé, kterým se toto líbí
Meca76Album,které možná nemělo vzniknout pod jménem Accept,přesto se jedná o sbírku výborných skladem v čele s "Generation Clash","Hellhammer" nebo "X-T-C".Nový zpěvák David Reece v úžasné formě.Hodně podceňované album.