Afro Celt Sound System - Volume 5: Anatomic

Po energeticky trochu řídkém albu Seed pod zkrácenou jmenovkou a následné ještě méně přesvědčivé remixové kolekci Pod byl nejvyšší čas aby si Afrokelti napravili reputaci. Vzali to cestou nejmenšího odporu, tedy skrze návrat k osvědčenému zvuku prvních tří alb a řekl bych, že udělali dobře. Anatomic sice neoslní žádným zbrusu novým přístupem, ale v jednotlivostech dokáže překvapit a potěšit.

Jména pěveckých hostů mají mnohem skromnější zvuk než tomu bylo na trojce Further in Time, o to příjemnějším překvapením ale jejich vystoupení jsou. Rwandská zpěvačka Dorothee Munyaneza známá ze soundtracku k filmu Hotel Rwanda se výborně uvedla hned v první skladbě When I Still Needed You a ještě podmanivější je její výkon v průzračné a elektroniky téměř prosté<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=362"> Mother</a>, kde jí sekunduje Iarla Ó Lionáird. Ten si další krásný duet střihl i s druhým dámským hostem, o něco známější uzbeckou písničkářkou Sevarou Nazarkhan v písni My Secret Bliss.

Na albu ovšem nechybí ani razantní rytmická vzedmutí, v nichž dostává spojený keltský, africký a elektronický element asi nejatraktivnější podobu a bez nich by to už nebyli Afrocelts. Rozsáhlá skladba Mojave je ukázkovou vizitkou jejich stylu: táhlý, meditativní rozjezd s křehkým Iarlovým vokálem hladce přechází ve druhé půlce do typického zuřivého souboje živých perkusistů s programovanými beaty za doprovodu akustického arzenálu strunného i dechového původu. Nejdivočejší nálož ale tentokrát kočíruje se svým bubnem dhol Johnny Kalsi v návodně pojmenovaném tracku Dhol Dogs. Díky němu a díky procítěnému Ó Lionáirdovu finále v písni Drake nevyznívá album do ztacena, jak se ACSS v minulosti stávalo, ale udržuje pozornost až do konce. Najdou se tu i hlušší místa, ale uspokojení nad tím, že se kapela vrátila na svůj standard, je přebíjí.