Al Andaluz Project - Al-Maraya

Spontánní spolupráce členů valencijských L'Ham de Foc a německých Estampie se překlenula přes stádium jednorázového projektu a druhým albem Al-Maraya prokázala svou životaschopnost. Al Andaluz Project se na něm znovu vydávají proti toku času do předkolumbovského Španělska, kde se unikátním způsobem mísila kultura křesťanská s židovskou a muslimskou. Právě v Andalusii, na území zmenšujích se muslimských království koexistovaly všechny tři komunity v poměrně tolerantní atmosféře. Tuhle idylu ovšem ukončilo dovršení reconquisty v roce 1492, po němž už pro Araby a sefardské Židy nebylo na Pyrenejském poloostrově místo. Al Andaluz Project se úspěšně snaží tuto inspirativní kulturní směsku křísit.

Role ústřední pěvecké trojice jsou opět docela přehledně rozdělené. Mara Aranda ze skupiny L'Ham de Foc (její hudební partner Efren López se už na tomto albu na rozdíl od debutového Deus Et Diabolus nepodílí) má na starosti zpěvné sefardské písně, z křesťanského středověkého repertoáru loví členka Estampie Sigrid Hausen a arabsko-andaluský živel reprezentuje marocká zpěvačka Iman al Kandoussi. Všechny tři se navíc vzájemně podporují v brilantních sborech, vířivou Non sofre Santa Maria pak zpestřuje i mužský protipól v podobě zpěvu multiinstrumentalisty Michaela Poppa.

Díky pestrému a zdaleka ne přísně dobovému nástrojovému obsazení ovšem nejsou hranice mezi hudebními zdroji tak ostré. Především sefardské a křesťanské písně laik někdy těžko rozezná, dá se ale snadno vydedukovat, že tam, kde se zpívá o Panně Marii nebo o Kristu, patrně židovskou tradici hledat nebudeme. Stejně tak asi pouze muzikolog dokáže přesně určit, kde končí historicky věrná hudební rekonstrukce a kde začíná jistě nemalá tvůrčí licence souboru. Muzikanti využívají blízkovýchodní (qanun, saz, oud), evropské (harfa, niněra, dudy, violoncello) ale třeba i indické (tabla, dilruba) nástroje tak, jak si podle nich o ně skladby samy řeknou. Právě díky takovému přístupu si ale album zachovává schopnost oslovit nejen hudební archeology.

Pro tvorbu Al Andaluz Project platí to samé jako pro jejich předchůdce L'Ham de Foc. Přes veškerou preciznost, s jakou se středověké hudbě už po léta věnují, jim neschází nadšení, vřelost a tvůrčí svoboda. Okénkem do historie, které před námi otevírají, nevane muzejní zatuchlina, ale svěží vánek živoucí a atraktivní hudební tradice. Nakonec i běžný posluchač se bez odborné erudice pohodlně obejde. Lahodné melodie písní jako Dezilde a mi amor, Non sofre Santa Maria, Maravillosos et piadosos nebo Quen a omagen da Virgen si užije i bez ní.