Finsko není na hudební mapě žádným outsiderem. Pro někoho vlivná metalová líheň, pro jiného země jazzu zaslíbená, pro dalšího stát, který příkladně pečuje o národní folklór i jeho moderní odkaz. Finská scéna má ale i svá obskurnější zákoutí, v nichž se rodí samorostlá hudební tělesa kolíkující si vlastní trasu bez ohledu na žánrovou příslušnost nebo angloamerické trendy. Jedno takové vzniklo koncem minulého století a pojmenovalo se vskutku seversky temně: Podzemní kladiva neboli Alamaailman Vasarat.
Páté řadové album Huuro Kolkko zastihuje svéráznou, čistě instrumentální šestici s už jasně vyprofilovaným rukopisem ale stále schopnou a ochotnou si s ním vynalézavě pohrávat. Jejich originalitu naznačuje už nástrojový park, v němž dominují dechové nástroje (saxofony, trubka, klarinet a další) a dvě cella s podporou vintage kláves a řízných rockových bicích. V tomhle obsazení by zřejmě znělo zvláštně cokoli, ale Alamaailman Vasarat neponechávají nic náhodě a bourají žánrové bariéry kde se jim to právě hodí. Semelou leccos. Přitvrzený progrock (Mielisaurus), ve Finsku odedávna velmi populární tango (Liskopallo), klezmer nebo spíše obecněji východoevropskou hudbu (Luonto tuli lähelle, Tujuhuju), jazzové synkopy, metalové sypačky, skandinávský folk i alternativně podmračené pasáže.
Efektně pracují s kontrasty. V Luonto tuli lähelle se bez ostychu střídá zpěvný klezmerový motiv s androšským rytmickým ostinátem připomínajícím... číst dále
Finsko není na hudební mapě žádným outsiderem. Pro někoho vlivná metalová líheň, pro jiného země jazzu zaslíbená, pro dalšího stát, který příkladně pečuje o národní folklór i jeho moderní odkaz. Finská scéna má ale i svá obskurnější zákoutí, v nichž se rodí samorostlá hudební tělesa kolíkující si vlastní trasu bez ohledu na žánrovou příslušnost nebo angloamerické trendy. Jedno takové vzniklo koncem minulého století a pojmenovalo se vskutku seversky temně: Podzemní kladiva neboli Alamaailman Vasarat.
Páté řadové album Huuro Kolkko zastihuje svéráznou, čistě instrumentální šestici s už jasně vyprofilovaným rukopisem ale stále schopnou a ochotnou si s ním vynalézavě pohrávat. Jejich originalitu naznačuje už nástrojový park, v němž dominují dechové nástroje (saxofony, trubka, klarinet a další) a dvě cella s podporou vintage kláves a řízných rockových bicích. V tomhle obsazení by zřejmě znělo zvláštně cokoli, ale Alamaailman Vasarat neponechávají nic náhodě a bourají žánrové bariéry kde se jim to právě hodí. Semelou leccos. Přitvrzený progrock (Mielisaurus), ve Finsku odedávna velmi populární tango (Liskopallo), klezmer nebo spíše obecněji východoevropskou hudbu (Luonto tuli lähelle, Tujuhuju), jazzové synkopy, metalové sypačky, skandinávský folk i alternativně podmračené pasáže.
Efektně pracují s kontrasty. V Luonto tuli lähelle se bez ostychu střídá zpěvný klezmerový motiv s androšským rytmickým ostinátem připomínajícím Hlavsovy Magické noci. Blízkovýchodní melodikou ovlivněná, crimsonovsky se valící Luola je přeťatá klasicizující klavírní vložkou. Jinde se nad zběsile vířícim rytmickým podkladem táhle převalují smyčce. Metalově hutnou Meressä ei asuta střídá vláčně melodická skladba Natiivit, swingující Omalla ajalla zase závěrečný lyrický ploužáček Lautturin viivat. A tenhle spletenec bezpečně pojí dohromady právě originální instrumentář, díky němuž zůstávají Finové nezařaditelní a zároveň zvukově vyhranění. Jejich skladby jsou nevyzpytatelnými taškařicemi ale i instrumentálně dotaženými a soudržnými dílky. Dovedou být hýřivě ryčné, dramaticky vyklenuté i soustředěné a vláčné. Snad jen ty bicí bych si dovedl představit o něco variabilnější, schopnější častěji vypadnout z rockové předvídatelnosti.
Jestliže stylově mnohem svázanější krajané z Apocalypticy museli dříve či později dospět ke zpívaným skladbám, u Alamaailman Vasarat vokál vůbec nechybí, možná by byl i rušivý. Však také mají k dispozici podstatně širší nástrojový rámec a tudíž pestřejší spektrum zvukových barev. Ale ten hlavní důvod bude spíš v té čtverácké žánrové všežravosti, kterou si ovšem dokážou ohlídat a nesklouznout tak k samoúčelné estrádě. Pravidla, kterými se řídí, si stanovují sami.
Komentáře