Pro Maynarda Jamese Keenana mám slabost. Na co šáhne, je mi svaté, i kdyby dal dohromady dixieland nebo vyhrával na poutích. Otázka nostalgie, věc důvěry. Po čtyřech letech od debutu „V“ Is for Vagina přichází s druhou regulérní deskou Puscifer, projektu, kam podle vlastních slov směřuje nápady, které se nehodí do jeho stěžejních spolků. Asi byste raději nové album Tool nebo A Perfect Circle, a jste-li ortodoxní kovotepci, Puscifer z principu odmítáte. Jenže než nad ním zlomíte hůl, věřte, že Conditions of My Parole se od první desky liší skoro jako pohlavní orgány muže a ženy. Ubylo minutek z elektrického sporáku a víc se vaří na otevřeném ohni, vedle syntetických rytmů mají stejně velké slovo kytary, Keenan zase normálně zpívá a překvapivě to není dixieland. Nejméně polovina songů by při troše dobré vůle mohla stejně dobře fungovat třeba právě v repertoáru A Perfect Circle.
O tom, že by se Maynard Keenan poslední čtyři roky poflakoval, nemůže být řeč. Koncertoval s Tool (záviděníhodné americké turné s Wovenhand nebo Dälek) a několika živými vystoupeními se připomněli i A Perfect Circle, vyšlo EP Puscifer „C“ Is for (Please Insert Sophomoric Genitalia Reference Here) se třemi novými songy. Prioritou se ovšem staly vinice na stráních posypaných popelem Keenanovy matky v okolí arizonského Jerome. Není tajemstvím, že se Keenan už pár let snaží realizovat jako pěstitel vína. Důkaz, že se mu to daří, můžete najít v lahvích s etiketou... číst dále
Pro Maynarda Jamese Keenana mám slabost. Na co šáhne, je mi svaté, i kdyby dal dohromady dixieland nebo vyhrával na poutích. Otázka nostalgie, věc důvěry. Po čtyřech letech od debutu „V“ Is for Vagina přichází s druhou regulérní deskou Puscifer, projektu, kam podle vlastních slov směřuje nápady, které se nehodí do jeho stěžejních spolků. Asi byste raději nové album Tool nebo A Perfect Circle, a jste-li ortodoxní kovotepci, Puscifer z principu odmítáte. Jenže než nad ním zlomíte hůl, věřte, že Conditions of My Parole se od první desky liší skoro jako pohlavní orgány muže a ženy. Ubylo minutek z elektrického sporáku a víc se vaří na otevřeném ohni, vedle syntetických rytmů mají stejně velké slovo kytary, Keenan zase normálně zpívá a překvapivě to není dixieland. Nejméně polovina songů by při troše dobré vůle mohla stejně dobře fungovat třeba právě v repertoáru A Perfect Circle.
O tom, že by se Maynard Keenan poslední čtyři roky poflakoval, nemůže být řeč. Koncertoval s Tool (záviděníhodné americké turné s Wovenhand nebo Dälek) a několika živými vystoupeními se připomněli i A Perfect Circle, vyšlo EP Puscifer „C“ Is for (Please Insert Sophomoric Genitalia Reference Here) se třemi novými songy. Prioritou se ovšem staly vinice na stráních posypaných popelem Keenanovy matky v okolí arizonského Jerome. Není tajemstvím, že se Keenan už pár let snaží realizovat jako pěstitel vína. Důkaz, že se mu to daří, můžete najít v lahvích s etiketou vinařství Caduceus nebo v loňském dokumentu Blood into Wine.
Zábavně pojatá, civilní sonda do soukromí zbavuje Keenanovu osobnost enigmatického přívlastku a představuje jeho pěstitelskou vášeň: „Nahrávání desky je hodně podobné procesu vzniku vína. Jednotlivé části se vyvíjejí samostatně a záleží na jejich integraci, jak do sebe zapadají. Když je všechno pohromadě, je potřeba ještě spoustu trpělivé práce než vznikne výsledný tvar.“ Proč tedy obě vášně nespojit a nepostavit nahrávací studio přímo ve vinném sklepě? Žádný problém, novinka Puscifer částečně vznikala mezi sudy se zrajícím vínem.
V rámci invenčního přístupu se Keenan obklopil ansámblem šestnácti muzikantů (namátkou Jon Theodore, původní bubeník The Mars Volta, Sarah Jones z Bat for Lashes, Keenanův syn Devo), včetně stabilních hráčů Puscifer Joshe Eustise, Mata Mitchella a Tima Alexandera nebo členů poslední inkarnace A Perfect Circle Matta McJunkinse a Jeffa Friedla. Už název alba, který vybočuje z nastavené řady „XYZ Is for...“, dává najevo, že slečna Puscifer píše novou kapitolu svého rozkroku. Končí legrace a hraje se na vážnější notu. Fyzickým obalem a ironickou promotion se nenechte zmást, Conditions of My Parole je proti předchozímu albu na první poslech méně experimentální, víc konvenční a celkově přístupnější širšímu publiku.
Jednou z příčin je větší prostor, který dostaly tradiční nástroje, a rockovější aranžmá většiny skladeb. Kytarové riffy, basové linky a živé bicí převažují nad syntezátorovými smyčkami nebo je doplňují, čistě elektronické beaty jsou slyšet jen ve skladbách Monsoons a Oceans. I ty ale mají díky retro ozvěně osmdesátých let daleko k soundu „vaginálního“ debutu a spolu s úvodní Tiny Monsters by se neztratily třeba na soundtracku aktuálního filmového hitu Drive. Další velkou změnou je Keenanův vokální projev. Temné a monotónní deklamování z první desky není na novince téměř slyšet, Keenan hřímá v polohách důvěrně známých z Tool i A Perfect Circle nebo procítěně vede hlas jemnými melodickými linkami. Ne vždy ku prospěchu věci – občas je cítit závan zbytečného patosu, v Monsoons klouže po ulepené hraně cukrkandlu. Uši do pozoru přivádí britská písničkářka Carina Round, která při absenci Milly Jovovich (mezi náma, Carina je i fyzicky lepší volba) často doplňuje Keenanův zpěv. Vrchol jejich vzájemné souhry i celého alba nabídne závěrečná Tumbleweed. Smutné banjo, gradující hypnotický rytmus a Keenan s Round v papírové loďce na rozbouřeném moři.
„Nedělá mi problém soustředit se na nahrávání a zároveň sledovat hladinu cukru při kvašení hroznů,“ tvrdí Keenan. Nedělá mi problém nevěřit. Těžko soudit úrodu z vinic, ale Conditions of My Parole uzrálo v nečekaně kvalitní sběr s příjemným elektro-analogovým buketem, byť cukru je o špetku víc. Otázkou zůstává, ve kterém lokále to ocení. Puscifer nemají snadnou pozici – fanoušci Tool na ně pohlíží skrz prsty, hipsteři je ignorují, pro elektroniky mají příliš metalovou auru... Jejich chyba. Jako by nevěděli, že ve víně je pravda.
vyšlo ve Full Moonu #20
23.05.2012 - 9:56 | Sydian
Pro Maynarda mám taky slabost.. A tohle album pro mě jedno z nej roku 2011.