90 %
Aurora - What Happened to the Heart?
Aurora před deseti lety vlétla na scénu se svým debutem "All My Demons Greeting Me as Friend" (a to doslova, protože se na obalu stylizovala do...
90 %
DIIV - Frog in Boiling Water
Doby debutu "Oshin" jsou už dávno pryč. DIIV, kteří se proslavili díky svému uvolněnému indierockovému zvuku, dospěli. Zatímco prvotina...
80 %
Twenty One Pilots - Clancy
Twenty One Pilots, nemusíte znát příběh protagonisty úplně do hloubky. Tyler a Josh (a Paul Meany, producent a frontman Mutemath) si vymysleli...
70 %
Slash - Orgy of the Damned
Saula Hudsona alias Slashe bych s klidným svědomím asi nezařadil mezi kytarové inovátory. Nedisponuje tak specifickou barvou tónu jako třeba...
70 %
Lenny Kravitz - Blue Electric Light
Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...
80 %
Dua Lipa - Radical Optimism
Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....
24.05.2022 - 10:59 | Acid3P
Páni, tak toto je jazda! Underworld zo seba vyžmýkali posledné zvyšky energie a nápadov a je z toho opäť neuveriteľný elektronický zážitok. Po prvých štyroch skladbách, kde hit strieda hit a do hlavy zavŕtajúci sa popevok si poviete, že toto bude klubový album desaťročia, potom však príde obligátne spomalenie a chill outové intermezzo aby vám ku koncu odpálili dekel dve posledné skladby, po ktorých s vyplazeným jazykom skonštatujete: Underworld to opäť dokázali! (btw. aby toho nebolo málo, tak v roku 1999 vyšli aj ďalšie fantastické britské elektronické albumy od Leftfield, Groove Armada, Chemical Brothers a ku tomu ešte spoza mláky Mobyho neprekonateľný Play)
03.12.2014 - 17:13 | blueskin
Lidé, kterým se toto líbí
první album, které od daného umělce slyšíte, mívá tendenci vyčnívat pro vás navždy z jeho diskografie, byť by obsahovala sebevíc hodnotnějších kousků. mám pocit, že jsem to s beaucoup fish trefil celkem dobře. v pořadí pátá deska underworld (třetí s darrenem emersonem) vyšla tři roky po trainspottingu a tedy i obrovském úspěchu skladby born slippy nuxx. ten tlak na naplnění očekávání, které do kapely kdekdo vkládal, musel být obrovský, underworld se s ním ale dokázali se ctí vyrovnat a boyleovský impulz přetavili v jednu z nejlepších nahrávek své kariéry. ať už si albem pouštíte v kuse, nebo si z něj vybíráte jen pár konkrétních skladeb, působí věci z beaucoup fish jako dokonalý odraz doby, v níž vznikaly. doby, která pomalu přestávala přát velkým kapelám všech možných žánrů a která postupně směřovala k velkému internetovému třesku na přelomu milénia, po kterém už v hudebním světě nezůstal kámen na kameni. stačí si jen za sebou pustit taneční energií kypící tracky jako shrudder/king of snake či moaner a pomalejší, melancholické kousky typu winjer či something like a mama. právě tyhle kontrasty mám na underworld asi nejraději a proto mi tak nesedí jejich pozdější tvorba, která jako by zploštila roviny, na kterých kapela tradičně operovala.