Garbage nejvíce zářili v dobách studené války, tedy té, co v druhé polovině 90. let zuřila mezi příznivci taneční elektroniky a rocku. Tehdy patřili mezi nejvýznamnější zprostředkovatele smíru, využívajíce efektním způsobem postupy z obou stran barikády. Jméno zakladatele a bubeníka Butche Viga v té době ještě vyvolávalo silné asociace s nirvanovským veletrhákem Nevermind, který produkoval, ale čtveřice ze sebe příslušnou mediální nálepku brzy smetla a šťavnatá fúze metalických kytar, elektronických spodků a přízračně vábivého vokálu zpěvačky Shirley Manson si získala respekt i sama za sebe.
První dvě alba už kapela nikdy nepřekonala a nezmění se to ani s novinkou Strange Little Birds. Přesto si tato nahrávka pozornost zaslouží, nezní totiž jako klon těch předchozích. Garbage výrazně zpomalili, deska je rozvážná až potemnělá a v porovnání s nadupanou comebackovou předchůdkyní Not Your Kind of People vyloženě kontrastní. První poslech tak může způsobit lehké zklamání: kde jsou hity? Ale jakmile zahodíme předsudky, vyjde najevo, že posluchačské slasti je tentokrát třeba hledat právě na těch vláčnějších místech, a nikoli v efektních šlágrech.
Už intro Sometimes v tomto smyslu zaujme a také nadále se nejsilnější momenty ukrývají v těch intimnějších zákoutích desky, jako jsou nervními ruchy „poškrábaná“ elektro balada If I Lost You, naléhavá a poutavě vystavěná Even Though Our Love Is Doomed o limitech vzájemného porozumění... číst dále
Garbage nejvíce zářili v dobách studené války, tedy té, co v druhé polovině 90. let zuřila mezi příznivci taneční elektroniky a rocku. Tehdy patřili mezi nejvýznamnější zprostředkovatele smíru, využívajíce efektním způsobem postupy z obou stran barikády. Jméno zakladatele a bubeníka Butche Viga v té době ještě vyvolávalo silné asociace s nirvanovským veletrhákem Nevermind, který produkoval, ale čtveřice ze sebe příslušnou mediální nálepku brzy smetla a šťavnatá fúze metalických kytar, elektronických spodků a přízračně vábivého vokálu zpěvačky Shirley Manson si získala respekt i sama za sebe.
První dvě alba už kapela nikdy nepřekonala a nezmění se to ani s novinkou Strange Little Birds. Přesto si tato nahrávka pozornost zaslouží, nezní totiž jako klon těch předchozích. Garbage výrazně zpomalili, deska je rozvážná až potemnělá a v porovnání s nadupanou comebackovou předchůdkyní Not Your Kind of People vyloženě kontrastní. První poslech tak může způsobit lehké zklamání: kde jsou hity? Ale jakmile zahodíme předsudky, vyjde najevo, že posluchačské slasti je tentokrát třeba hledat právě na těch vláčnějších místech, a nikoli v efektních šlágrech.
Už intro Sometimes v tomto smyslu zaujme a také nadále se nejsilnější momenty ukrývají v těch intimnějších zákoutích desky, jako jsou nervními ruchy „poškrábaná“ elektro balada If I Lost You, naléhavá a poutavě vystavěná Even Though Our Love Is Doomed o limitech vzájemného porozumění (z jejího textu pochází i název alba) nebo hrozivě gradující závěrečná Amends. Ostřejší songy nemají takovou pružnost a kontrastní dynamiku, jak bývá u Garbage zvykem, a také do nich se vkrádají melancholičtější tóny. Viz třeba postpunkově ponurá basová linka v Blackout. Až příliš předvídatelná Empty jako pilotní singl neoslní, naproti tomu asi nejagresivnější So We Can Stay Alive dokáže strhnout energií i kompoziční rafinovaností.
Jedním ze záměrů Garbage bylo vytvořit protiváhu rozjásaným a povrchním popovým hitům, kterými je mainstream přesycený. Shirley Manson se také zmiňovala o smířlivějším a vyrovnanějším přístupu ke svým obvyklým tématům, jako je rozčarování z partnerských vztahů i sebe samé. To budou klíče k nezvykle zadumané poloze nahrávky, která má i tak co nabídnout, a to právě ve směru, kterým se Garbage vzdalují minulosti. I zasloužilá kapela může dát nadějný příslib do budoucna.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #62-3.
Komentáře