80 %
Twenty One Pilots - Clancy
Twenty One Pilots, nemusíte znát příběh protagonisty úplně do hloubky. Tyler a Josh (a Paul Meany, producent a frontman Mutemath) si vymysleli...
70 %
Slash - Orgy of the Damned
Saula Hudsona alias Slashe bych s klidným svědomím asi nezařadil mezi kytarové inovátory. Nedisponuje tak specifickou barvou tónu jako třeba...
70 %
Lenny Kravitz - Blue Electric Light
Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...
80 %
Dua Lipa - Radical Optimism
Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....
70 %
Kerry King - From Hell I Rise
Kerry King v sobě nese DNA Slayer. O tom asi netřeba vést sáhodlouhé diskuze. Je jistě pravdou, že za těch téměř čtyřicet let kariéry...
80 %
Cage the Elephant - Neon Pill
Cage The Elephant jednou z nejhranějších kapel na internetovém rádiu Indie Pop Rocks!? Na přelomu let 2010 a 2011 se v žánrové komunitě...
06.01.2012 - 19:06 | Akana
Míň pestré barevnosti a víc trippopové melancholie, tím se Charango jasně liší od svého předchůdce Fragments of Freedom. Zdá se, že se Morcheeba chtěla vrátit k větší náladové i stylové soudržnosti prvních alb, ale tu snahu trochu přepískla. Ony ty písničky asi nejsou ani horší, kapela má pořád výjimečný čich na melodie a hlas Skye Edwards je stejně hladivý a vřelý jako dřív. Jenom zvuk je trochu moc uniformní, takže kvalita jednotlivých tracků se rozpouští v pocitu, že je to pořád to samé. Dvanáct krásných ženských, každá v jedinečném ohozu taky potěší oko víc, než když je navlíknete do uniforem (samozřejmě až na jedince, kteří na uniformách ulítávají). Je tu jako obvykle i pár rapujících hostů, ale ani ti můj dojem nemění. Pořád se to hrozně příjemně poslouchá, ale nemůžu se zbavit pocitu, že neshody, kvůli nimž zakrátko Skye kapelu opustila, tady už mají svůj odraz.
02.01.2012 - 22:33 | pedroforelle
Nejlepší deska Morcheeby se Skye.