Joe Satriani - Live In Paris: I Just Wanna Rock

Představovat Satrianiho je nošením dříví do lesa. I když jde o lehce záhadnou postavičku hudební scény. Zná jej skoro každý, má obrovský respekt, ale některý jeho song vám obvykle pojmenují jen jeho fanoušci. Joe je totiž v prvé řadě showman a svůj kytarový um prodává s velkou pompou, ale hlavně pak v populárním projektu G3, kdy se svým veleslavným žákem Stevem Vaiem přizvou třetího kytarového démona do party a vyrazí do světa. Avšak velká část kytaristů se shoduje v tom, že nejzajímavějším prvkem projektu je právě Joe Satriani.

Ten se v létě 2008 rozhodl pořídit záznam svého vystoupení a učinit z něj další zářez do své diskografie. Na disku tak najdeme dvaadvacet kousků tvořících výběr toho skutečně nejlepšího ze Satrianiho tvorby. Nemá cenu se nikterak obšírně rozepisovat o hudebních výkonech jak lídra, tak jeho doprovodné kapely. Každý z nich je naprosto excelentním hráčem a takřka bezchybným, avšak neodlidštěným, robotem. Zajímavé breaky na bicí, úžasný basový groove a do toho nadpozemsky líbezná kytara v rukách hlavního protagonisty, který se neustále pitvoří a užívá si každý tón. Tady není co řešit. Hudební materiál je perfektně zvládnutý. Přestože na jednu stranu docela obtížně zapamatovatelný. I když na Satrianiho koncert si málokdo chodí zazpívat do kotle pod pódium, protože by zkrátka neměl co.

Ve výsledku je to fajn podívaná, která normálního člověka neurazí a kytarového nadšence nadchne. Satriani je mistr svého řemesla a vše je precizní a dotažené. Z celého DVD pak přímo čiší a sálá kytarová božská mana, která je umocňována řadou videoefektů, které odlišují tento kousek od běžných koncertních DVD. Ale ruku na srdce, kdyby zde chyběla všemožná prolínání záběrů a pseudo-termovizní pohledy, tak by to bylo jen neustálé zírání na kytarovou onanii, což nadchne málokoho. Tady Mistr zkrátka neměl jinou možnost. Protože na druhé misce vah bylo hrozivé memento propadáku. To se ale nestalo. A disk je celkem spolehlivě vybaven pro život. Zvuk je na výběr v klasickém stereo módu a v 5.1, což bohatě stačí. Avšak obraz je pouze v jednom presetu, což by se jistě dalo vylepšit, aby dojem z disku byl o fous lepší. Pouhým příjemným zpestřením je poté dokument ze zákulisí.

Satrianiho disk je příjemným hudebním zážitkem. Jenže trpí jedním poměrným nedostatkem, kterým je poněkud větší náročnost na posluchače. Cílová skupina je zkrátka o dost užší a čím více se zužuje, tím více je jasné, že skalní fanoušci mají nějaká předchozí DVD doma a fanoušci neskalní dost možná taky a ztrácí se pro ně význam nákupu kotoučku, který jim zas tolik nového nepřinese. I když to nikterak nestírá kvality tohoto disku, který sice není úplně špičkový, ale rozhodně je nadprůměrným počinem v hudebním světě.