Damien Jurado - Visions of Us on the Land

Damien Jurado se do minulosti vrací často a rád. V písni Return to Maraqopa na albu Brothers and Sisters of the Eternal Son vzpomínal na desku Maraqopa, na novince zase nepokrytě odkazuje k jejímu předchůdci. Hned ve druhé skladbě Melow Blue Polkadot se poněkud zbytečně ozve refrén ze Silver Timothy z předchozí desky, zatímco čtvrtá Lon Bella si z té samé písně půjčuje úvodní kytarový riff. And Lorraine začíná jako Metallic Cloud, předposlední Orphans in the Key of E zase připomene vybrnkáváním Silver Katherine a tak bychom mohli pokračovat, celou deskou totiž povlávají cáry té předchozí. To jí ale neubírá na enigmatické atmosféričnosti a jako protiváha se na ní vypínají silné momenty, ať už úvodní November 20, anebo skladby Qachina, Onalaska či Exit 353.

Visions of Us on the Land není deska tak kompaktní a silná jako ta předchozí, pořád je ale opředena jedinečným a specifickým kouzlem. Album je celé snově zastřené, a ač se jednotlivé písně rozpadají do samostatných výrazných kusů, stále jsou autentické a živé. Kapela neklade tak často důraz na svižnou rytmiku a Juradova kytara dostává více prostoru. Basa a bicí bloumají v pomalejších a hloubavějších pasážích, a když už se zvednou k ráznějšímu, specificky mystickému doprovodu, buďme si jisti, že to není na dlouho a že spíše než na hitovosti staví na zajímavě vystavěných aranžích. Produkce se již počtvrté ujal Richard Swift a ten Jurada dokáže stále nasměrovat na neotřelé hudební stezky. K akustickým podkladům mu přimíchává bzučící elektrickou kytaru se zvukem jak vystřiženým z Girl Like You od Edwyna Collinse.

Deska možná trochu trpí svou délkou, osmnáct písní a bezmála hodinová stopáž může být pro současného posluchače s poruchou soustředění trochu oříšek. Možná k ní budete hledat cestu o něco déle, ale jak se říká, trpělivost růže přináší a její trny se vám pak o to více zaseknou pod kůži.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #59.