Ali Farka Touré - Savane

Ali Farka Touré tohle album nahrával už s vědomím, že jeho čas se neodvolatelně krátí a jeho vydání se už ani nedožil. Do těchto posledních písní tak vložil to nejlepší ze svého muzikantského umu a dal vzniknout více než důstojnému epitafu, který jeho dráhu uzavřel. Celosvětového věhlasu se dočkal teprve v padesáti a na výsluní popularity se hřál jen asi patnáct let. Sláva pro něho ale nikdy nebyla podstatná, i jako respektovaná osobnost si do studia vlastně jen odskakoval od práce na své farmě v Niafunké.

To se odráží i na albu Savane, které je stejně syrové a bezprostřední jako jeho nejstarší nahrávky. Jeho elastické, swingující kytarové vyhrávky a licky oplývají neutuchající energií a bluesovým prožitkem a spolu s hypnoticky vláčnými pouštními rytmy vytvářejí plně naloženou karavanu emocí, které nekřičí, ale tím hlouběji se zavrtávají pod kůži. V hotelu Mandé v Bamaku, kde se točilo, přihrávali Ali Farkovi stejně naladění spoluhráči, z nichž si zmínku zaslouží hlavně uznávaný hráč na loutnu ngoni Bassekou Kouyaté, Fanga Diawara s jednostrunnými houslemi njarka nebo saxofonový všudybyl Pee Wee Ellis. Provázanost s tou známější, americkou bluesovou polokoulí reprezentuje na foukací harmoniku Little George Sueref. S vokály vypomohl Tourého chráněnec Afel Bocoum známý mimo jiné ze spolupráce s Damonem Albarnem, ale především ne bezdůvodně považovaný za muzikantského dědice svého mistra. Z tohoto úhlu můžeme jeho účast brát i jako symbolické předání štafety.

Žádný z řady zůčastněných muzikantů ale samoůčelně neexhibuje, všichni se skromně shlukují kolem geniálního kytaristy jako kolem starostlivé kvočny a duch přirozené spolupráce prostupuje celým albem. Ali Farka Touré se nemohl rozloučit v lepší formě.