Ač byli Alter Bridge vnímáni zpočátku jako pouhý projekt k ukojení tvůrčí práce pozůstalých Creed, dokázali svými dosavadními třemi deskami, že to myslí s kapelou daleko vážněji. Výraznější úspěch naznačila až druhá deska "Blackbird", která patří ke skvostům rockové tvorby nového milénia (alespoň dle autora článku) a sklidila mnoho pozitivních reakcí. Nahrávka byla ryze rocková, včetně úžasných a nápaditých rockových balad v duchu klasických bandů sedmdesátých a osmdesátých let. Následující "AB III" sice také nabídla pár dobrých kusů a temnější atmosféru, ale kvalitativně o stupínek klesla a nápadů mírně ubylo. Přesto lze konstatovat, že laťku drží formace stále překvapivě vysoko a dosud byla zárukou inteligentních a propracovaných skladeb. Mocnitelem tvorby je pak vokál Mylese Kennedyho, kterého si oblíbil nejen Slash, ale i členové Led Zeppelin. Ti dokonce o jeho angažmá v kapele vážně uvažovali. Ale zpět k novince.
"Fortress" je opět jiná než předešlé desky. Jakoby s každým albem nakoukli AB trochu jiným směrem a důkladně si dávali bacha, aby se náhodou neopakovali. A to i přes jejich nezpochybnitelné dosavadní úspěchy. Je třeba říct, že takový přístup nemá každý a body za to jdou rozhodně k plusu. Tentokrát se novinka nese v daleko agresivnějším a ostřejším duchu. Tremonti trápí svou kytaru, jak mu síly stačí, a z obyčejného rocku se rázem stává solidně našlápnutý metal. Ale ani nyní nepozapomněla kapela na svou... číst dále
Ač byli Alter Bridge vnímáni zpočátku jako pouhý projekt k ukojení tvůrčí práce pozůstalých Creed, dokázali svými dosavadními třemi deskami, že to myslí s kapelou daleko vážněji. Výraznější úspěch naznačila až druhá deska "Blackbird", která patří ke skvostům rockové tvorby nového milénia (alespoň dle autora článku) a sklidila mnoho pozitivních reakcí. Nahrávka byla ryze rocková, včetně úžasných a nápaditých rockových balad v duchu klasických bandů sedmdesátých a osmdesátých let. Následující "AB III" sice také nabídla pár dobrých kusů a temnější atmosféru, ale kvalitativně o stupínek klesla a nápadů mírně ubylo. Přesto lze konstatovat, že laťku drží formace stále překvapivě vysoko a dosud byla zárukou inteligentních a propracovaných skladeb. Mocnitelem tvorby je pak vokál Mylese Kennedyho, kterého si oblíbil nejen Slash, ale i členové Led Zeppelin. Ti dokonce o jeho angažmá v kapele vážně uvažovali. Ale zpět k novince.
"Fortress" je opět jiná než předešlé desky. Jakoby s každým albem nakoukli AB trochu jiným směrem a důkladně si dávali bacha, aby se náhodou neopakovali. A to i přes jejich nezpochybnitelné dosavadní úspěchy. Je třeba říct, že takový přístup nemá každý a body za to jdou rozhodně k plusu. Tentokrát se novinka nese v daleko agresivnějším a ostřejším duchu. Tremonti trápí svou kytaru, jak mu síly stačí, a z obyčejného rocku se rázem stává solidně našlápnutý metal. Ale ani nyní nepozapomněla kapela na svou silnou stránku, tj. výrazné balady. Například "Lover" je opravdu povedená a fanoušci si ji nejspíš zamilují. Pozadu není ani závěrečná titulní "Fortress", skvělá tečka na konec.
Neobvyklé je i akustické sólo u úvodní písně "Cry Of Achilles", které však nemá na svědomí Mark Tremonti, ale zpěvák Kennedy. Výborný je pak přesun z klidného vybrnkávání k ostrým riffům a vokálu. Suverénní úvod. Kytarová sóla nikdy nebyla častým jevem na předchozích počinech, proto překvapí i Tremontiho hrátky v "Bleed It Dry", mimochodem opravdu zdařilé skladbě. Koncepčně je právě tato píseň možná tou nejzajímavější na celé novince. To, že mají Alter Bridge i dobrou ruku na singly, potvrdí energická vypalovačka "Addicted To Pain", ke které je vytvořen i videoklip, o němž jsme již před časem psali.
Předchozí řadovce bylo vyčítáno (i kolegou Markem Odehnalem), že její stopáž je nad rámec zdravé pozornosti. Tehdy dosahovala šedesáti pěti minut. V tomto ohledu si AB jedou stále tu svou a ani tentokrát nepolevili a fanouškovi naservírovali opět dobrou hodinku a dvě minutky k tomu. Díky bohu poctivé hudby. "Fortress" tak uteče jako nic a vy se alespoň nemusíte cítit ochuzeni, jako v případě novinky Franz Ferdinand, která sotva přesáhla půlhodinu.
Alter Bridge přitvrdili a vůbec to neuškodilo. Představili se v jiném světle a opět jim tah nejít po stejných stopách vyšel. "Fortress" je deska plná barvitých a výborně vykonstruovaných skladeb, které protentokrát doprovázejí nezvyklé ostré kytarové riffy. Na novince je vidět, že Kennedy i Tremonti jsou opravdoví perfekcionisté. Vše je pečlivě poskládáno, včetně konečného playlistu. Každá z jednotlivých písní nese svůj specifický koncept, žádné dvě nejsou stejné. O AB by se mohlo říct, že hrají prostě rock, a jsou tím pádem jedni z mnoha. Nejsou. K hudbě přistupují s daleko větší profesionálností a hráčským nadhledem. Možná bude jejich odkaz daleko větší, než jak je jejich talent oceňován nyní.
Komentáře