Anathema - Weather Systems

Po desce We´re Here Because We´re Here, kterou bych se nebál prohlásit mým soukromým albem roku 2010, jsem novou kolekci vyhlížel s napětím, spojeným se vzrušeným očekáváním a trochou obav, že nebude tak dobrá. Naštěstí dobrá je, dokonce výborná, ale jak je tomu u Anathemy zvykem, album je zase trochu jiné než jeho předchůdce. I když možná poněkud paradoxně lze také současně konstatovat, že hudebně a výrazově deska pokračuje tam, kde předchozí skončila.

Rozhodně zůstává onen typický a neopakovatelný způsob práce s atmosférou, který nikdo jiný neovládá s tak působivým výsledkem. Děje se to mnohokrát, ale nikdy to neomrzí: skladba začíná komorně, velmi tiše, aby se pak pomalu a klidně rozvíjela a postupně nabírala na intenzitě. Riffy drsní a sílí, zpěv se stává stále více a více naléhavým a závěrečná pasáž vás nakonec pohltí a rozemele vaši duši na atomy. Rozechvělé krásou života, smířené s bolestí a strastmi vás hudební prožitek vyvrhne na nějakém krásném nebo smutném místě, což záleží na vůli všehomíra a této kapely.

Na důležitosti nabyl zpěv vokalistky Lee Douglas, která již není jen milým pěveckým osvěžením, ale stala se rovnocennou partnerkou oběma bratrům Cavanaghovým. Ti, kdo ji viděli a slyšeli na loňském Brutalu nebo na některém z pražských koncertů, si mohou říct: „konečně!“, neboť hudba Anathemy je pro výrazné doplnění ženským vokálem jako stvořená. Možná nejsou melodie na této desce na první poslechy stejně poutavé, jako byla například A Simple Mistake nebo Dreaming Light z WHBWH, ale jejich krása se posluchači dříve či později odkryje se stejnou jistotou. Nicméně nechybí ani písně, které si vás získají hned: Untouchable, Part 2 s křehkým outrem Lee nebo Sunlight, kde předvede mistrovskou práci s perkusemi John Douglas. Zaujme i experimentální The Storm Before The Calm, vsadím se, že takto jste kapelu ještě neslyšeli.

Opravdovost a nepopiratelná muzikálnost, s jakou Liverpoolští skládají a prezentují svůj materiál, z nich dělá kapelu schopnou získat si jak rockově mainstreamového, tak i „extrémního“ posluchače. Jestli tedy existují ve vesmíru nějaké jistoty, pak jednou z nich je ta, že Anathema vždy vydá pozoruhodné album. Stalo se to opět. Doufám, že se to stane ještě mnohokrát.

Vyšlo ve Sparku #5/2012.