Původní Merriweather Post Pavilion dokončil v roce 1967 slavný architekt Frank Gehry. Marylandský stadion, jehož kapacita překračuje 19 tisíc lidí, už od počátku hostil největší rockové hvězdy, včetně Led Zeppelin nebo Jimi Hendrixe. Fakt, že Animal Collective si právě jméno této stavby vypůjčili pro své album z roku 2009, napovídá mnohé.
Přestože už předchozí Strawberry Jam zaznamenalo velmi slušný ohlas, teprve s touto nahrávkou se spolek zajímavých podivínů definitivně přeměnil na kapelu schopnou hrát pro stadiony. Nedá se přitom říci, že by Animal Collective začali používat výrazně odlišné stavební prvky. Už na předchozích albech předváděli Avey Tary a Panda Bear nadpozemské hlasové harmonie á la Beach Boys, zatímco Geologist se staral o pulzující basy a manipulaci se zvuky všeho druhu. Na Merriweather Post Pavilion ale víc než kdy dřív vystoupily do popředí melodie, v podstatě každá píseň z něj by obstála i jako samostatný singl. Celková struktura se přitom oproti dřívějšku výrazně rozvolnila. Animal Collective přestali skladby dodatečně ozvláštňovat nezvyklými zvuky, ale písně z nich tentokrát vystavěli už od základů.
Jednotlivé euforické motivy se tu dynamicky přelévají jeden do druhého a pod klenutými refrény se toho odehrává tolik, že je stále co objevovat. Hravá psychedelie odkazující na rané Pink Floyd či The Flaming Lips tu nenásilně koexistuje s exotičtějšími rytmy – například hitová skladba Lion In A Coma... číst dále
Původní Merriweather Post Pavilion dokončil v roce 1967 slavný architekt Frank Gehry. Marylandský stadion, jehož kapacita překračuje 19 tisíc lidí, už od počátku hostil největší rockové hvězdy, včetně Led Zeppelin nebo Jimi Hendrixe. Fakt, že Animal Collective si právě jméno této stavby vypůjčili pro své album z roku 2009, napovídá mnohé.
Přestože už předchozí Strawberry Jam zaznamenalo velmi slušný ohlas, teprve s touto nahrávkou se spolek zajímavých podivínů definitivně přeměnil na kapelu schopnou hrát pro stadiony. Nedá se přitom říci, že by Animal Collective začali používat výrazně odlišné stavební prvky. Už na předchozích albech předváděli Avey Tary a Panda Bear nadpozemské hlasové harmonie á la Beach Boys, zatímco Geologist se staral o pulzující basy a manipulaci se zvuky všeho druhu. Na Merriweather Post Pavilion ale víc než kdy dřív vystoupily do popředí melodie, v podstatě každá píseň z něj by obstála i jako samostatný singl. Celková struktura se přitom oproti dřívějšku výrazně rozvolnila. Animal Collective přestali skladby dodatečně ozvláštňovat nezvyklými zvuky, ale písně z nich tentokrát vystavěli už od základů.
Jednotlivé euforické motivy se tu dynamicky přelévají jeden do druhého a pod klenutými refrény se toho odehrává tolik, že je stále co objevovat. Hravá psychedelie odkazující na rané Pink Floyd či The Flaming Lips tu nenásilně koexistuje s exotičtějšími rytmy – například hitová skladba Lion In A Coma vyrostla okolo samplu jihoafrické hudebnice Madosini.
K větší zvukové rozostřenosti zřejmě přispěl i odchod kytaristy Deakina. Větší prostor dostala elektronika a samply, které jsou ale často jen silně upravenými nahrávkami vlastních nástrojů – hranice mezi živým a umělým se tak definitivně stírá a přestává být důležitá. Animal Collective nejsou jediní, kdo používá podobný postup (stačí vzpomenout spřátelené experimentátory Black Dice), ale těžko hledat někoho jiného, kdo by tímto způsobem vystavěl tak komplexní popovou nahrávku. Kapela se množstvím rozličných motivů nezalkla, ale pečlivě je spojila do promyšleného celku – což je další paralela s Gehryho architekturou.
Písně z alba se po vydání začaly objevovat jako populární vyzváněcí melodie do mobilů a dokonce jako doprovod svatebních obřadů. Nové postavení Animal Collective se pak symbolicky potvrdilo dva roky po vydání alba, kdy si zahráli na skutečném Merriweather Post Pavilion. Tak masová popularita může být sice letitým fanouškům proti srsti, ale skutečnost, že (dnes už) trio nijak nemuselo slevit ze své jedinečnosti, je nepochybně velmi potěšující.
Komentáře