Od vydání minulé kolekce"A Christmas Cornucopia" uteklo už hodně vody. Annie Lennox se na scénu vrací velmi sporadicky, o to více potěšil fakt, že nezanevřela na natáčení a nachystala svůj již šestý sólový stříbrný kotouč. Prvotní zklamání však mohl zapříčinit fakt, že jde opět o album převzatých písní, čímž se poměr mezi autorským materiálem a touto formou srovnal do stoprocentní rovnováhy (tří ku třem). Po zmíněném vánočně laděném albu se Annie vrací kamsi ke kompletu "Medusa", od jehož základů se posunuje do vzdálenější historie první poloviny minulého století, když vesměs lovila v obsáhlém seznamu tzv. Velkého amerického zpěvníku. Následuje tak celou řadu umělců, kteří zkusili znovu natočit dnes již nesmrtelné evergreeny; na tomto místě si zaslouží zmínit zejména pětidílný soubor Roda Stewarta (vydaný v rozmezí let 2002 až 2010).
Ani v tomto případě nechyběl ve studiu její blízký spolupracovník Mike Stevens, k němuž se následně připojil Don Was a společně s Annie procházeli nepřeberné množství písní, z nichž vybírali případné aspiranty. Cílem nebylo uskutečnit jen pouhý nostalgický pohled zpět do minulosti, naopak hledali spojnice a určitou aktuálnost témat, emociální rezonance s tím, co ji samotnou v současnosti nejvíce ovlivňuje, kam směřují její myšlenky. Překvapivě tak objevili nové paralely a pocitové roviny. A odpovídají tomu i místy velmi úsporná aranžmá (často si vystačí pouze s klavírem), kdy naplno... číst dále
Od vydání minulé kolekce"A Christmas Cornucopia" uteklo už hodně vody. Annie Lennox se na scénu vrací velmi sporadicky, o to více potěšil fakt, že nezanevřela na natáčení a nachystala svůj již šestý sólový stříbrný kotouč. Prvotní zklamání však mohl zapříčinit fakt, že jde opět o album převzatých písní, čímž se poměr mezi autorským materiálem a touto formou srovnal do stoprocentní rovnováhy (tří ku třem). Po zmíněném vánočně laděném albu se Annie vrací kamsi ke kompletu "Medusa", od jehož základů se posunuje do vzdálenější historie první poloviny minulého století, když vesměs lovila v obsáhlém seznamu tzv. Velkého amerického zpěvníku. Následuje tak celou řadu umělců, kteří zkusili znovu natočit dnes již nesmrtelné evergreeny; na tomto místě si zaslouží zmínit zejména pětidílný soubor Roda Stewarta (vydaný v rozmezí let 2002 až 2010).
Ani v tomto případě nechyběl ve studiu její blízký spolupracovník Mike Stevens, k němuž se následně připojil Don Was a společně s Annie procházeli nepřeberné množství písní, z nichž vybírali případné aspiranty. Cílem nebylo uskutečnit jen pouhý nostalgický pohled zpět do minulosti, naopak hledali spojnice a určitou aktuálnost témat, emociální rezonance s tím, co ji samotnou v současnosti nejvíce ovlivňuje, kam směřují její myšlenky. Překvapivě tak objevili nové paralely a pocitové roviny. A odpovídají tomu i místy velmi úsporná aranžmá (často si vystačí pouze s klavírem), kdy naplno vyzní zabarvení hlasu zpěvačky - soulová hutnost, rytmické cítění, bluesové harmonie (závěrečná "Mood Indigo") a jazzový feeling - to vše v jednom balení. Místy až zamrazí v zádech, i když zrovna zní notoricky známé "Memphis In June" či "Georgia On My Mind", které album otevírají.
Dalo by se asi polemizovat, která z úprav (za uběhlé dekády) je lepší nebo horší, bylo jich však nespočet od každé jednotlivé melodie. Annie Lennox rozhodně není čistě jazzová zpěvačka, přesto hravě dokáže uzpívat každý z těchto standardů a vštěpit jim kousek ze sebe. Při "Summertime", "God Bless The Child" nebo "September In The Rain" dokonale bortí bariéry mezi tím, na co jsme u ní běžně zvyklí, a tím, že se nebrání podobným výzvám, kdy je celkem snadné zaznamenat bolestivý náraz. V době vydání prvního sóla "Diva" by tento přerod pravděpodobně nikdo nečekal, přestože bonus z cédéčka "Keep Young And Beautiful" (proslavil ji Eddie Cantor a měl ji třeba rád Winston Churchill) mohl napovědět nemálo. "Nostalgia" rozhodně nikam nechvátá, nemá to ani zapotřebí a nechává naplno rozeznít patřičné atmosféry. Důraz je kladen i na textovou stránku, osobní pouta k nim jsou nepřehlédnutelná, evidentně se jedná o průřez těmi nejoblíbenějšími.
Na nástupce "Universal Child" (zatím její poslední autorská skladba z "A Christmas Cornucopia") si ještě nějakou chvíli počkáme. "Nostalgia" má dvě roviny - v jedné klame svým výběrem a provedením drobet na jistotu, na druhou zde ale Annie Lennox předvádí úžasné hlasové výkony v pro ni neobvyklých hudebních vodách. Čistě jazzová nahrávka to taktéž není, ne každý k ní najde snadno cestu, s časem však skladby uzrají do krásy pro každého, kdo dá albu šanci.
Komentáře