Arakain - Black Jack/ History Live

Kytary hustě nabroušené, zničující mladík Marek Žežulka za bicí soupravou a Aleš Brichta se svou prazvláštní, leč velmi zajímavou poetikou. To byly jasné parametry úspěchu zvláště v době, kdy byl po metalu hlad. Vcelku příjemná reedice nám dává dobrou šanci vzpomenout nebo ochutnat, jak to tehdy vypadalo, a to pomocí alb "Black Jack" a "History Live", která jsou v českém metalu obě zásadní a přelomová.

"Black Jack" je počinem z roku 1992, tedy z doby, kdy Metallica měla venku své "Black Album" a ukázala, že thrash metal může mít i všeobecně stravitelnou podobu pro širší masy, aniž by se kapela výrazněji žánrově zaprodala. Arakain po dvou deskách změnil label a učinil onen výrazný žánrový úkrok, který zcela jistě mohl být inspirován Metallikou a taky asi byl, ale v žádném případě nejde o žádný plagiát. Pecky jako "Harlekýn" nebo "Labyrint" v sobě nesou jen ty nejlepší díly mozaiky, které tehdejší thrash mohl nabídnout. Jednoznačné otočení kormidla tak ukázalo, že domácí scéna umí ve tvrdších žánrech dělat hudbu na vysoké úrovni.

Druhý disk je stěžejní v tom, že se jedná o první regulérní živé metalové album u nás. Desetileté výročí si přímo říkalo o něco podobného, navíc zde došlo ke spojení s jakýmsi retrospektivním pohledem zpět, takže obsahuje skladby, které se neobjevily na předchozích řadovkách. Marek Žežulka, tehdy sotva plnoletý, rozsévá metalovou zkázu pomocí kulometné palby svých kopáků a jasně dokazuje, že byl důstojnou náhradou za Roberta Vondrovice a Štěpána Smetáčka. Mirek Mach pak ukazuje, že je skutečným mistrem rockové kytary. Nakonec se objeví i Lucie Bílá ve skladbě "Dotyky". Nahrávka má zcela jistě dost much, ale to je primárně dané tím, že šlo opravdu o první podobný počin u nás. Provedení i technika dnes může působit úsměvně, ale význam počinu je nesmazatelný.

Reedice dvou stěžejních zářezů stěžejní kapely tak nyní vychází pohromadě a nabízí skvělou příležitost fanoušků si tyto skvosty opatřit. To je bezesporné pozitivum, ale vytknout přece jen lze finální zpracování, protože booklet sám o sobě je tak stručný, že působí až odfláknutě, což je veliká škoda. Luxusní digipack s hutným bookletem plným fotek a komentářů kapely by jistě působil mnohem lépe a ve spojení s nějakým tím bonusem by šlo o skutečnou perlu. Takhle je to pouze příjemná vzpomínka na starý dobrý Arakain, který nebyl lepší ani horší než ten nový, jen byl jiný.