90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
90 %
Vypsaná fiXa - Ideál
Vypsaná fiXa vydala jedenáctou desku čtyři roky po "Kusech radosti", za které získala Cenu Anděl v kategorii Kapela roku. Novinka přesně...
80 %
Jiří Dědeček - Sny starého pistolníka
Jiří Dědeček vždycky chytře spojoval až naivně jednoduché melodie s trefnými pointami a ostrými bodanci do nešvarů společnosti. A...
90 %
Floex - Phonopolis Soundtrack
V hrubých obrysech ale vše končí až pohádkově, což je další specifický um tvůrčího teamu Amanita Design. Tomáš Dvořák dokáže...
17.03.2026 - 9:50 | olamur
Album, o kterém Aleš Brichta předem říkal, že to nebude taková pecka, jaká se od Arakainu očekává. Jirka Urban zase v nedávném rozhovoru k reedici říkal, že on toto album nevnímá jako nějaké vybočení. Já to vidím tak, že po nastartování Alešovy sólové dráhy a arakainovských Legendách jde tohle album skutečně trochu jiným směrem. Je písničkovější, je tu snaha o větší hitovost a přístupnost mainstreemovějšímu posluchači. U některých písní se to povedlo, u jiných ne. Čas dal zřejmě za pravdu Jirkovi, protože některé písně se do playlistu kapely vracejí. To jsme my, Adrian nebo Hlas krve jsou stálice v mém soukromém žebříčku oblíbených arakainovských písní. Co stojí za ocenění, je skvělá produkce s masivním (ale nepřebíjícím) zvukem bubnů.