100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
17.03.2026 - 9:50 | olamur
Album, o kterém Aleš Brichta předem říkal, že to nebude taková pecka, jaká se od Arakainu očekává. Jirka Urban zase v nedávném rozhovoru k reedici říkal, že on toto album nevnímá jako nějaké vybočení. Já to vidím tak, že po nastartování Alešovy sólové dráhy a arakainovských Legendách jde tohle album skutečně trochu jiným směrem. Je písničkovější, je tu snaha o větší hitovost a přístupnost mainstreemovějšímu posluchači. U některých písní se to povedlo, u jiných ne. Čas dal zřejmě za pravdu Jirkovi, protože některé písně se do playlistu kapely vracejí. To jsme my, Adrian nebo Hlas krve jsou stálice v mém soukromém žebříčku oblíbených arakainovských písní. Co stojí za ocenění, je skvělá produkce s masivním (ale nepřebíjícím) zvukem bubnů.