Arcade Fire - Funeral

Funeral je skvost, který nastavil radary mnoha uší směrem ke Kanadě. Sám jsem do té doby z tamních kapel registroval spíš prověřené Nomeansno, Skinny Puppy nebo Rush. Ale Arcade Fire byli klíčem k hudební scéně se smyslem pro zvukovou i stylovou hravost a pro specifickou poetiku. Brzy se přes různá propojení, oslí můstky a internetový vyhledávač otevřel svět Islands, Wolf Parade, Final Fantasy, Julie Doiron a dalších úžasných Kanaďanů.

Sám jsem Arcade Fire zaznamenal v akčním animovaném klipu ke třetímu singlu Neighborhood #3 (Power Out). Lapili mě nadvakrát. Energická, takřka taneční píseň s vizuálním doprovodem několika trpaslíků v kapucích, kteří řádí ve městě za pomoci vysokonapěťových rozvodů, sice nadchne, nicméně vytržena z kontextu je pouhou ozvěnou kouzla, jež má nahrávka jako celek. Fakt, že se pět z deseti skladeb vydalo coby singl, jistě pomohl montrealskému septetu k zasloužené popularitě; Funeral je ukázkovým příkladem alba, které se musí poslouchat se zatajeným dechem od A do Z. Jeho výstavba působí naprosto přirozeně, přestože je zřejmé, že písně byly podrobeny pečlivé produkci. Každé tlesknutí či zahvízdání čajové konvice tu má své místo, nakřáplé pianino a tklivé smyčcové aranžmá se pojí jako káva s mlékem. Když kapela v Crown of Love těsně před závěrem zrychlí, nezní to jako kompoziční úsilí, spíš jako by se všech sedm muzikantů až při nahrávání rozhodlo píseň nakopnout. Vše je tak logické a emocionálně čisté.

Ústředním tématem Arcade Fire je soužití – nebýt toho, že během příprav desky zemřel téměř každému z kapely někdo z rodiny, a tak se ji rozhodli pojmenovat Pohřeb, zněl by její titul nejspíš Neighborhood podle obsaženého kvadriptychu. Následující kolekce Neon Bible byla pojmenovaná po brilantní kritice malého města od J. K. Toolea a novinka The Suburbs zas odkazuje k soužití na předměstích.

(Psáno pro Full Moon.)