Argema - Čím to je?

Skupina Argema vznikla před neuvěřitelnými devětadvaceti lety. To je slušná doba. Hned se nabízí napsat, že za tu dobu muzikanti hudebně velmi vyspěli. Jenže tomu tak není. Neustále chrlí alba se železnou pravidelností bez delších odmlk, aniž by procházeli nějakou, byť patrnou, progresí. Jediné změny dostál snad jen zvuk, produkce a post zpěváka.

Na aktuálním, již šestnáctém řadovém albu "Čím to je?" se za mikrofon postavil tentokrát Jarda Plšek. Ten už si s kapelou v minulosti několikrát zazpíval. Pravdou je, že pokud se odvážíte pustit si i alba předchozí, právě ta s Plškem patří k těm snesitelnějším. Spolu s Argemou nahrál asi jejich největší hity. Disponuje silným, melodickým hlasem i dobrou technikou zpěvu. Horší je to, o čem zpívá.

S texty Argemy jsem měl problém vždycky, snad mi ostatní potvrdí, že i ty na novém albu jsou vážně neskutečné. Jako dobrý příklad poslouží stejnojmenná předposlední skladba "Čím to je?:-)" (ano, i s tím smajlíkem na konci). Její otextování muselo probíhat v hodně podnapilém stavu autorů, jinak si to neumím vysvětlit. Co nechápu, je, že se po vystřízlivění společně nad tou hloupostí nezasmáli a okamžitě ji nezavrhli. Sloky nemají hlavu ani patu ("Jednou jsem takhle šel na poli, a potkal jsem tam rolníka, jednou jsem takhle šel do hospody a potkal jsem tam číšníka...") a jsou doplněné "výborným refrénem" ("Kdo mi řekne, čím to je, koho budu mít rád"). A rozhodně není jediná. Hned úvodní "3, 2, 1 start" je už podle názvu opravdová perla, viz refrén: "Mraky živáků, lajny panáků, ruce nad hlavou a rock'n'roll, holky divoký, lásky prokletý, písničky, co máš tak rád." A když se rozhodli v písni "Rolling Stones" opěvovat tyto velikány, nelze se nepousmát. Takové texty bych čekal spíše u nějaké hodně mladé, naivní rockové skupiny, ne u někoho, kdo je v hudební branži už bezmála třicet let.

Album obsahuje deset plnohodnotných skladeb a jeden bonus v podobě coververze profláklé "René, já a Rudolf", kterou před lety složili páni Šíp a Uhlíř. Z toho minimálně tři jsou, jak sami členové skupiny říkají, "pomaláče", to jest ploužáky či, chcete-li, cajdkáky. Jinak do vás od začátku až do konce hustí devadesátkový rock se svým klasickým moravským smyslem pro melodii. Je těžké veřejně hodnotit album kapely, která má velmi silnou základnu fanoušků, je to ten typ mainstreamové hudby, která české rockpopové fanoušky baví. Svým způsobem je to také umění, i když hodně ojedinělé a ocenitelné snad jen v našich luzích a hájích. Já ho bohužel nikdy nepochopil.

Pokud Argemu máte rádi, pak si jejich novinku "Čím to je?" kupte, nabízí to, co na ní obdivujete. Je jí jedno, jaká je doba, jaký se píše rok, ona si jede pořád to samé a neubírá se k žádným experimentům. Pevnou rukou si drží své dosavadní věrné. Pro ostatní nabízím alternativu ve velké spoustě mladých talentovaných kapel, které se nesnaží jen brouzdat ve středním proudu bez špetky invence. Jediné, co skupině nelze upřít, je láska k vlastní hudbě. Já přesto kroutím hlavou a ptám se: Čím to je, že jsou tolik obdivovaní...?