Armin van Buuren - Mirage

V současné době není mnoho trancových umělců, kteří by byli známi široké posluchačské veřejnosti. Těch pár velkých jmen má však jednu společnou vlastnost - proto, aby se dokázali udržet na špici, produkují desky na hraně mezi popem a trancem. Armin van Buuren je jedním z nich a vydává svou čtvrtou řadovku "Mirage", která ale nejspíše zaryté trencaře do kolen nepoloží.

Tím nám zůstává dostatek prostoru pro další posluchače, kteří mají rádi taneční hudbu a nepotrpí si na definicích a jasně vymezených hranicích žánru. Zjednodušeně by šlo říci, že ať už je Arminův styl jakýkoliv, můžete se rozhodnout jen nad tím, zda se vám jeho hudba líbí, nebo ne. Z trancu si bere jeho nejlíbivější a nejmelodičtější část, která je přijatelná i pro lidi, kteří si na něj nijak zvlášť nepotrpí.

Přelud nabízí velké množství povedených tracků. "I Don't Own You" připomíná zastřenými a zasekávanými vokály Maora Leviho. U titulní "Mirage" se mi zase místy vybavuje podobnost s "He's A Pirate" od kolegy Tiësta, překvapí však tvrdým kytarovým sólem a smyčcovou sekcí. Naprostou popárnou je pak "Not Giving Up On Love" se Sophií Ellis Bextor, kde může dojít na bod zlomu. Pokud totiž pop nepatří mezi vaše oblíbené styly, začnete Armina proklínat. Pokud však máte rádi jak trance, tak pop, budete do rytmu vrnět radostí, sladká jízda s nakřáplým hlasem sympatické zpěvačky totiž nemá chybu.

Vokální tracky se povedly téměř bez výjimky, na adresu instrumentálních tracků je pak třeba vzkázat, že nejsou nikterak hardcore. Určitě neuškodí ani srovnání s předcházející "Imagine", té oproti "Mirage" chybí jakákoliv soudržnost a ucelenost. Hodnocení se možná bude zdát některým posluchačům nadnesené, ale vzhledem k mým osobním posluchačským preferencím se mi nezdá nikterak špatné, naopak. Mix pop a trance music vyšel v tomto případě výborně.