Averze - Nikdy nevěř davu

07.02.2015 - 10:24  |  carott

Ačkoliv je album "Nikdy nevěř davu" pro kapelu Averze prvotinou, členové kapely mají mnoho zkušenosti ze svých dalších (či dřívějších) převážně black metalových projektů. Tyto následné zkušenosti se pak projevují v zásadním faktu, a tím je, že album má dobrý zvuk a skladby jsou dobře skladatelsky čitelné, což u mnohých tuzemských kapel často nejde říci ani po několikáté fošně. Album se nese na vlnách poctivého old-school thrash/blackového ataku s přízračnou punkovou špinavostí. Asi nejblíže by se dal styl kapely přiřadit k norským Aura Noir, avšak s menší porcí blackové zloby, či k kalifornským Witchhaven.

Na albu, které má zhruba půlhodinovou stopáž, se nachází devět songů, jenž se většina odehrává v rychlém tempu. Hned titulní otvírák "Kov za kov" je výraznou hitovkou, chvílema až připomínající hodně osekaný a punkově špinavý Satyricon. Na první song tempem navazuje "Asociál", ze kterého nihilismus čpí na mílé daleko, což hojně dokresluje také velmi zajímavý hlasový projev zpěváka Loqa, který právě v tomto songu předvádí svůj arzenál hrdelního projevu. Třetí zářez, "Nikdy nevěř davu" přináší trošku zklidnění a kapela zde přitlačí trochu více na blackovou strunu. Paranoidní atmosféra této písně je vytvořena i velmi silným refrémem, který si dokážu představit vyřvávan sborově spolu s fans. Ještě další zpomalení přínáší čtvrtá v pořadí, "Retoxikace". Patý song "V lásce a válce je vše dovoleno" opět rozjíždí rychlejší kvalt. Další vrchol na albu přináší šestý flák "Svatá ruka" prošpikovaný zajímavě čistými vokály a velmi ostře jedovatým textem, ze kterého se musí papežencům hrůzou obracet krucifix. Zbývající tři songy pokračují v podobném duchu jako celé album, ale bohužel již po silné šesti nedokázaly udržet výrazněji moji pozornost.

Shrnuto, podtrženo - Averze se svým pojetím i přístupem vymyká tradičně zaběhnutém postupům v českých metalizovaných vodách. První věc, která ihned zaujme, je velmi zajímavý hlasový rejstřík zpěváka Loqa, včetně česky zpívaných textu, ze kterých čpí nadsázka okořeněna velkou porcí zdravého nihilismu. Dalším plusem jsou zajímavé kytarové postupy, díky kterým se melodie vryjí pod kůži hned na první poslech a jednotlivé sklaby se odlišují jedna od druhé, posluchač se tedy při poslechu desky (v převážné většině) nenudí. Mínusem je trošku invenčně slabý závěr alba. Album navíc doprovází velmi zdařilý grafický obal s tématickými kresbami k jednotlivým songům. Fanouškům poctivého českého dřevního undergroundu lze toto album doporučit jako jistotu. A lidé, jimž škatulka black/thrash nic neříká, stejně minou toto album bez povšimnutí...