Axxis - Paradise in Flames

Němečtí melodici Axxis patří do té sorty kapel, ke kterým chovám pro jejich upřímný přístup k muzice hluboký respekt. Za bezmála dvacet let existence nikdy nezradili své hudební ideály, nepodlehli módním trendům ani tlakům okolí a stále kráčí svou vlastní cestou. Zároveň, což je zvlášť obdivuhodné, se dokáží album od alba vyvíjet a pokaždé se snaží přijít s něčím novým a nečekaným. Naposledy Axxis překvapili své příznivce loňskou studiovkou Time Machine. Ta nejenže byla suverénně nejtvrdším počinem jejich dosavadní kariéry, ale přinesla i příjemné zpestření v podobě hostující zpěvačky jménem Lakonia. Spolupráce kapely se sličnou vokalistkou pokračuje i na albu, které vyjde 20. ledna u labelu AFM. Na deváté desce Axxis s názvem Paradise In Flames však dostává Lakonia mnohem více prostoru, než tomu bylo před rokem. Vyjádřeno procenty, zpěvačka si tentokrát rozdělila vokální party s Bernardem Weissem v poměru 60 : 40 ve prospěch zkušeného frontmana. Upřímně musím přiznat, že nemám příliš v lásce rocková, potažmo metalová seskupení, ve kterých zpívá zástupkyně něžného pohlaví, u Axxis mi to ale vůbec nevadí. Patetickému a pompéznímu materiálu, se kterým dokázala pětice na nové desce přijít, vzrušující kombinace mužského a ženského vokálu nesmírně sluší. Dlouhodobí příznivci kapely se ale nemusí děsit, ve většině skladeb má pořád hlavní slovo charakteristický Weissův vypjatý zpěv.

Co vás ale možná vykolejí víc než přítomnost estrogenů, bude to, že Axxis znovu výrazně přitvrdili. Skladby Tales Of Glory Island, Will God Remember Me, Talisman nebo Ice Wind disponují téměř powermetalovým drivem, což je jev, který bychom na dřívějších albech hledali jen velmi stěží. Máte-li ale pocit, že muzikantům v Axxis dočista přeskočilo a pouštějí se do věcí, které jim nejsou tak úplně vlastní, jste na omylu. Kapela vše nové a moderní pouze zručně roubuje na klasické hardrockové základy, takže gró jejich muziky zůstává už dvacet let naprosto neměnné. Spontánnost, živočišnost a opravdová radost z každého zahraného riffu a zazpívané hlásky zdobí každé album Axxis. Novinka Paradise In Flames z této linie nijak nevybočuje. Navíc přináší tolik svěžích nápadů, že bez problémů obstojí i v konkurenci alb dravých mladíků.

P.S.: Nebýt neskutečně neoriginálního a kýčovitého obalu ve stylu lokálních truemetalových kapel, bylo by možná mé finální hodnocení ještě o něco vyšší.

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)