Babyshambles - Sequel to the Prequel

Babyshambles minulým albem "Shotter's Nation" jednoznačně zaváleli a kritika je chválila odshora dolů. Aby ne, deska napumpovaná výbornými rockovými skladbami měla pramálo slabin a patřila k vrcholům roku 2007. Pete Doherty tak dokázal, že i přes svůj prostopášný životní styl má hudební scéně co nabídnout a neodmyslitelně patří k významným ikonám rock'n'rollu již od konce devadesátých let. Babyshambles dokázali úspěch The Libertines minimálně srovnat a zařadit se mezi nejzajímavější kapely současnosti. "Sequel To The Prequel" je tím pádem poměrně očekávanou nahrávkou, která má velmi nesnadnou úlohu následovníka veleúspěšné desky. Jak se s tím tahle parta tedy poprala?

Na úvod desky překvapí svižná punková vypalovačka ála The Ramones "Fireman", jejíž stopáž nedosahuje ani dvou minut. Netradičně zvolený otvírák zákonitě upoutává pozornost, kterou přiživí jedna z nejkrásnějších věcí, kterou kdy Babyshambles napsali. "Nothing Comes To Nothing" je drze přívětivá srdcovka, při níž získáte po chvíli pocit, že ji znáte už léta. Překvapí i na začátku zařazená "New Pair" s Dohertyho vypravěčským projevem. Vybičované emoce po předchozím cloumáku sice utlumí, ale následující balada o farmářově dceři "Farmer's Daughter" je dalším skvostem z dílny skorogeniálního frontmana. Skladba názorně ukazuje, v jaké skladatelské i pěvecké formě se Doherty nachází. Spolu s podkladem lehce syrových kytar se jedná o další vrchol nahrávky. Lze říct, že silnější úvod tento band na svých dvou předchozích deskách ještě neměl.

A že by zbytek alba na úkor úvodu strádal? Ani náhodou. Sem tam se velmi mazaně mihne i vliv country ("Fall From Grace", "Picture Me In A Hospital"), kabaretu a ska ("Dr. No"), a když je třeba, tak se opět objeví nějaký ten prvotřídní hit ("Maybelline"). Uf. "Sequel To The Prequel" je neskutečně nabušená deska, která svou kvalitou snad předčí i předchozí "Shotter's Nation".

Album je díky neuvěřitelnému množství nápadů, muzikantské hravosti a jednoduchosti prakticky neoposlouchatelné. Netřeba dalších slov, tohle se musí slyšet a prožít. Snad rebelský život Dohertyho úplně nepozře a nechá ho plodit další velké desky. Protože recenzovaná novinka velkou deskou skutečně je. Při poslechu závěrečné balady "Minefield" už jen nevěřícně budete kroutit hlavou. Ano, Doherty je jeden z nejzvrácenějších a nejbizarnějších hudebních bohů, který kdy kráčel po tomto světě. Díky za něj.