Bathory - Twilight of the Gods

29.08.2021 - 9:37  |  Meca76

Titulná skladba je možno Bathoryho najlepším eposom, po ktorom nasledujú rovnako obludné "Through Blood By Thunder" a "Blood And Iron". Najčastejšie dostupné opätovné vydanie skutočne spája tieto tri skladby do jednej obrovskej skladby z neznámych dôvodov.

"Under The Runes" obsahuje jeden z najlepších riffov Quorthona vôbec, a záverečná balada Hammerheart nie je len jedným z jeho najsilnejších vokálnych vystúpení, ale jednou z jeho najdojímavejších a emocionálnych piesní.

05.02.2015 - 17:32  |  mrkvivit

"Dvojalbum" Hammerheart a Twillight of the Gods (doteď mám nahranou stodvacítkovou kazetu kterou jsem do omrzení otáčel znovu a znovu) mám z Quorthonovy tvorby nejradši. A z těch dvou o kousek vyhrává Twillight of the Gods. Ačkoli po technické stránce na desce leccos skřípe (hlavně zpěv!), vůbec to ničemu nevadí, protože tady jde o něco úplně jiného. Hypnotické rytmy, atmosférické riffy a podivně nafalešnělý vokál vytvářejí neuvěřitelně silný pocit tajemna, který posluchače přitahuje jako onu pověstnou můru k plameni.

Vlastně je úplně jedno, že je to metal, což mi potvrdil kamarád, zarytý nemetalista, kterému Twillight of the Gods kdysi zpříjemňovalo dlouhodobý pobyt v nemocnici. Závěrečnou Hammerheart jsme často pouštěli s nemetalovými kamarády na koleji při bohatýrských pitkách...

Jediné, co mě po dlouhých letech nevědomosti trochu zamrzelo bylo zjištění, že právě pecka Hammerheart je vlastně cover. Originál je od klasického skladatele Gustava Holsta a jde o část Jupiter z jeho suity Planety.

28.07.2012 - 22:28  |  DarthArt

Tak se na to podívejme, Quorthon po špičkových deskách Blood Fire Death a Hammerheart pustil do světa další album ... a ono je to zase ještě lepší! Vikingský styl dovedený k dokonalosti, neuvěřitelně silná temná romantická atmosféra, která sálá do uší neuvěřitelným způsobem a posluchače už v úvodním vybrnkávaném intru podmalovaným mrazivým severákem zatáhne kamsi do skandinávské pustiny a naprosto ho zfetuje svým kouzlem, aby ho pustila až s tóny závěrečné Hammerheart, která člověka pomalu vyvádí z hodinové extatické procházky v neskutečném fantaskním a mrazivém světě. Když si desku pustíte před spaním do sluchátek, zažijete přesně to, co jsem popsal. Skoro až šamanský rituál, který postupem doby vnímáte spíš podvědomím než reálně a hymnická ona poslední skladba, kterou vám přednáší Quorthon svým zoufale neškoleným ale podmanivým hlasem, to je, budu se opakovat, okamžik, který hýbal hudebními dějinami.

Tahle desítková deska opět potvrzuje moji teorii hvězdné tříalbové hodiny, kterou mají některé zvláště kvalitní kapely. Desítková trojice Blood Fire Death - Hammerheart - Twilight of the Gods, i to, že pozdější tvorba Bathory až na výjimky byla drasticky slabší, to aspoň mě tuhle moji prapodivnou teorii potvrzuje. A i kdyby to nebyla pravda, je to jedno. Důležitější je existence těchto tří desek, které leckterému metalistovi pořádně označily jeho kovové srdíčko...