The Beatles - Help!

Ještě ne. Ale zlomový big bang ve způsobu tvorby kapely už je na spadnutí a Help! přináší jeho drobné předzvěsti. Stejně jako v případě Perného dne je první strana LP soundtrackem z druhého beatlesáckého filmu, zatímco tu druhou naposledy doplňují dvě coververze. Zatím stále převládá bezstarostný duch předchozích desek, ale část písní zní zase o něco dospěleji a v jejich náladě nebo aranžérských detailech se dají vystopovat nenápadné oslí můstky k milníku jménem Rubber Soul.

You've Got to Hide Your Love Away je hořce posmutnělá a uzavírá jí osvěžující flétnový part, Tell Me What You See podobně zpestřuje elektrické piano a stavba It's Only Love nebo Ticket to Ride s výraznou rytmikou už nemá s někdejšími "yeah yeah yeah" halekačkami mnoho společného. Najdeme tu countryové úkroky (převzatá Act Naturally, I've Just Seen a Face), jako skladatel i zpěvák se prosazuje George Harrison (I Need You, You Like Me Too Much). No a samozřejmě těsně před rock'n'rollovým finále Dizzy Miss Lizzy, kterým jako by se Beatles symbolicky loučili s jednou epochou své kariéry, přichází nejhvězdnější okamžik Paula McCartneyho, v němž dostal od své Múzy pořádného francouzáka, píseň, která zamotala hlavu i zástupu jazzmanů a klasických hudebníků a stala se jednou z nejznámějších skladeb 20. století. Totálně provařená a přece pořád okouzlující Yesterday má pro kapelu zcela atypické aranžmá sestávající z kytary a smyčcového pozadí, je bezelstně prostá, křehká a nepřekonatelná.

Přes všechny emancipační jednotlivosti je ale album Help! pevně srostlé s obdobím, kdy Beatles na koncertech stěží přezpívali ječící děvčátka, vlasy jim lezly sotva přes uši, nosili distingované obleky a o Krišnovi věděli možná z doslechu. Z čím dál početnější řady svých následovníků trvale vyčnívají, ale stále hlavně díky své melodické genialitě, ještě ne svým formálním vizionářstvím. Ještě ne, ale ta chvíle se blíží.