Beck - Guero

Výraz comeback patří v hudebním showbusinessu k těm nejzneužívanějším a nejednou padl i v souvislosti s Beckovým albem Guero. Přestože se samozřejmě o žádný návrat nejedná, zčásti se to dá pochopit, protože stylově se tenhle nezařaditelný blonďák skutečně do jisté míry vrací do časů opěvovaného alba Odelay. Nutno ale připomenout další ošuntělý výrok o nemožnosti vstupu do stejné řeky, protože revivalem sebe sama na téhle desce určitě není. Komorně písničkářské i třpytivě funkové polohy, které si Beck mezitím vyzkoušel, prostě musely na jeho rukopisu zanechat stopu a tak je Guero přece jen jaksi "civilizovanější" a preciznější než jeho o devět let starší předobraz.

Nejzřetelnější spojnicí mezi oběma deskami je opětovná spolupráce s producentskou dvojicí The Dust Brothers, která má na svědomí rytmickou kostru většiny písní a logicky vrací do hry výrazný hiphopový feeling.<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=2695"> Beck</a> se pak postaral o zvukové a melodické svalstvo se svou typicky neohraničenou stylovou všežravostí, spojujíc dohromady folk, rock, country, klasické R'n'B i latinu. Jako zpěvák zraje s každým albem a co se týče skladatelské vynalézavosti, má ve své generaci jen málo konkurentů. Právě v tom je znát těch pár let navíc.<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=2695"> Beck</a> sice pořád miluje zvukovou nevyzpytatelnost, ale předchozí alba v něm posílily písničkářskou disciplínu a nedá se už vyprovokovat úplně ke všemu. To ale neznamená, že by se stal přehnaně seriózním. Souboje jeho kytary a zpěvu s elektronikou, samply a beaty jsou pořád vzrušující, jedinečné a ani trochu rutinní.

Těch několik exkluzivních hostovaček (Jack White basující v Go It Alone nebo Money Mark za klávesami v Earthquake Weather) není nijak tlačeno do popředí, show patří hlavně Beckovi samotnému. Neúnavný eklektik je stále ve formě, nezajímavé tracky natož nějakou vatu tady nehledejme, zato skvělých ukázek bezbřehé hudební představivosti je na Guero dost a dost.