Ben Howard - I Forget Where We Were

Sympatické na novinkové desce britského folkaře je, že navzdory obrovské popularitě debutu "Every Kingdom", který mu vynesl vítězství ve dvou kategoriích Brit Awards a nominaci na Mercury Prize, v sobě nalezl dostatek tvůrčího sebevědomí, aby se nenechal zlákat prvoplánovým navazováním na nejlíbivější momenty svojí prvotiny. Dvojka v diskografii Bena Howarda jde za úspěchem o něco klikatější cestou a je více náladová. Pokud byla "Every Kingdom" sluncem protkaným soundtrackem k chill-out momentům, "I Forget Where We Were" se zdá být jejím zádumčivějším bráchou.

Během více než padesátiminutové stopáže sice narazíte na pár osvědčených jiskrných songů a nějaká ta hřejivá místečka skýtá většina z deseti skladeb na albu, je jich však jen pomálu a vyžadují hledání. Pokud jde o náladu, je zkrátka třeba počítat s tím, že IFWWW se řadí z převážné části mezi společníky pro trudomyslnější chvilky. Nesrazí vás v nich na kolena, ani neprohloubí splíny, bude ale rozhodně příhodným backgroundem.

Stejně jako v případě "Every Kingdom", i na účet "I Forget Where We Were" lze říct, že patří mezi atmosférická alba. Nepřináší melodie zarývající se hluboko pod kůži, které by se draly na povrch, pokaždé když si vzpomenete, natož samy od sebe. S tím je nutné se smířit hned na začátku, nebo dát od Bena Howarda ruce pryč. Nic na tom nemění ani fakt, že se aktuální nahrávka nijak nedrží při zemi a přichází s řadou zpestřujících prvků. Howard za přispění producenta a dlouholetého muzikantského kolegy Chrise Bonda pracuje s elektronikou, doprovodnými sbory a ve větší míře zapojuje elektrickou kytaru s basou. Konkrétně poslední ze zmíněných znaků je pro album velmi charakteristickým. I když elektrická kytara na IFWWW není příliš výrazným šperkem, všimnete si jí na první dobrou. Pomocí ní Howard jednak doplňuje již zmíněnou sevřenou a introvertní náladu, kterou načerpával poblíž své domoviny v přímořském Devonu ("Small Things"), jindy jednoduchými linkami podporuje majestátnější momenty (například v závěrečné "All Is Now Harmed").

Věrnost Howard zachovává dvěma nosným pilířům, které byly páteří již na debutovém LPéčku: akustice a minimalistický vokálům. Zatímco úspěšné pecky z prvotiny jako "Only Love", "Old Pine" nebo "Promise" stále aspirují na to stát se nesmrtelnými folkovými šlágry, jejich síly nedosahuje jediná položka na tracklistu "I Forget Where We Were". Nejpodobnější co do energie a celkového vyznění jsou svému předchůdci zřejmě úvodní skladby "Small Things", "Rivers In The Mouth" a devítka "Condrad". Krok vpřed na druhou stranu reprezentuje předlouhá "End Of The Affair", která zhruba za polovinou netradičně přechází do zelektrizované a zkreslené polohy (pozn. tuhle pasáž stojí za to pustit opravdu nahlas). Jedná se o jeden z nejpůsobivějších okamžiků celého alba, který dává na chvíli zapomenout folkovým standardům a činí Howardův hlas méně žánrově typizovaným.

Někde uprostřed starého a nového stojí titulní song "I Forget Where We Were", který by si Howard směle mohl dát za rámeček a pohlížet na něj jako na pootevřené dveře do budoucnosti. Drží pevně pohromadě a půvabně graduje, aniž by ztrácel charakteristickou křehkost. Daří se v něm skloubit Benův starý známý recept na songmakerství s experimentálnějšími postupy, přibližujícími jeho tvorbu indie-folkovému crossoveru. Právě tenhle přístup nabízí bezpočet možných variací na jinak ohraná schémata.

Novinka "I Forget Where We Were" není vůbec špatnou nahrávkou a fanoušci si na ní jistě najdou svoje. Neškodily by jí ale menší škrty. Na přepáleném hracím čase je až příliš mnoho hluchých míst (viz. sedmiminutová nuda "Time Is Dancing" nebo super ucajdaný "Evergreen"). A místo toho, aby výraznější podíl bicích a elektrických kytary fungoval jako oživující prvek, písničky často činí průměrnými a okrádá je o intimitu. Uvidíme, jak bude Ben Howard pohlížet na "I Forget Where We Were" s odstupem a kterou z několika vykročených cest se bude nadále ubírat. Chuť zkoušet nové věci v jeho případě jistě může být katalyzátorem ještě mnoha zajímavých událostí. Bude to ale chtít ještě nějaký ten čas a zrání.