Black Rebel Motorcycle Club - Take Them On, On Your Own

Existuje zaběhnuté klišé, že motorkáři ze všeho nejraději (značně uprděný) jižanský rock, což ovšem neplatí pro Petera Hayese, Roberta Turnera a Nicka Jaga čili Black Rebel Motorcycle Club, domovem ze San Franciska. Kdepak, tihle floutci inklinují k vášnivému, zadek nakopávajícímu rock'n'rollu. Představte si ho jako potomka vzešlého z obcování detroitské prepunkové jadrnosti (The Stooges) s deset let starým ostrovním shoegazerským náladotvorectvím (Jesus And Mary Chain, Ride, Spacemen 3 či Spiritualized).

Více než na originalitě ale stojí hudba B.R.M.C. na jasném názoru, úsporném písničkářství, posazeném doprostřed neučesaného rockového roští a znamenitém zvuku. Ten je na jedinou kytaru kromobyčejně hutný (místy přímo drtivě zboostrovaná baskytara a razantní bicí ale sekundují vskutku zdatně), obhroublý, nepřipouštějící ani (jediné pověstné energické) zrnko na zmar a především charakteristický pro každou z dvanácti skladeb. Přesto je z jednoho kouta téhle garáže do druhého pořád zatraceně daleko, čehož důkazem budiž rozptyl mezi jejími dvěma nejvzdálenějšími protipóly - živočišnou riffařinou Six Barrel Shotgun a akustickou And I'm Aching. Někde napůl této cesty zůstávají ještě posmutněle baladické Shade of Blue, Suddenli a v psychedelické mlze bloudící In Like The Rose, zatímco zbytek alba plus mínus inklinuje k živočišnějším důrazům a tempům.

Rozhodně nelze přehlédnout, že Take Them On, On Your Own je "pouze" nohsledem, kopírující paralelou eponymního debutu. Však se také v dalších letech Black Rebel Motorcycle Club snažili svoji recepturu s různými úspěchy obměňovat. Podstatné je, že narozdíl od mnohých svých tehdejších vrstevníků zůstali u muziky dodnes.