Třicátá osmá vteřina téhle desky je asi opravdu tím nejžhavějším kandidátem na zrození heavy metalu (kam pak ale umístit jeho početí?). Chvíle, kdy se za varovného vyzvánění vynoří z mlžných slatin a deště jako zjevení osudový Iommiho riff, přibíjí k zemi i po těch letech. Umím si představit, že zástupům přimrazených rockových fandů tenkrát právě došlo, že tohle je přesně to, nač čekali. Ne každý byl muzikant, aby docenil dvacetiminutové virtuózní jamování, ne každý absolvent uměleckých škol, aby se zušlechťoval poslechem artrockových kompozic, a ubývalo i těch, kteří ještě věřili v květinové ideály. Naopak spousta posluchačů měla ráda hlučnou a drsnou zábavu, horrory a tajemno a těm Black Sabbath kápli do noty.
To, že začínali jako bluesrocková banda, dosvědčuje na debutu hlavně druhá strana, kde došlo na předělávku Evil Woman skupiny Crow a Warning Aynsleyho Dunbara, případně i Ozzyho foukačka v písni The Wizard. I tyhle pasáže ale skupina pojala zcela po svém, vykašlala se na hledání pravého bluesového feelingu a soustředila se na údernost, tvrdost a přímočarost. První strana je pak jeden velký metalový kánon, jehož architektem je zejména Tony Iommi. Jeho bohatýrské kytarové riffy nejsou tak sofistikované jako u Jimmyho Page, charakterizuje je spíš jakási barbarská neotesanost a hrubozrnnost a jejich geniální jednoduchost a chytlavost by se dala vyvažovat zlatem. Black Sabbath, The Wizard, Behind the Wall of Sleep i N.I.B. přesně... číst dále
Třicátá osmá vteřina téhle desky je asi opravdu tím nejžhavějším kandidátem na zrození heavy metalu (kam pak ale umístit jeho početí?). Chvíle, kdy se za varovného vyzvánění vynoří z mlžných slatin a deště jako zjevení osudový Iommiho riff, přibíjí k zemi i po těch letech. Umím si představit, že zástupům přimrazených rockových fandů tenkrát právě došlo, že tohle je přesně to, nač čekali. Ne každý byl muzikant, aby docenil dvacetiminutové virtuózní jamování, ne každý absolvent uměleckých škol, aby se zušlechťoval poslechem artrockových kompozic, a ubývalo i těch, kteří ještě věřili v květinové ideály. Naopak spousta posluchačů měla ráda hlučnou a drsnou zábavu, horrory a tajemno a těm Black Sabbath kápli do noty.
To, že začínali jako bluesrocková banda, dosvědčuje na debutu hlavně druhá strana, kde došlo na předělávku Evil Woman skupiny Crow a Warning Aynsleyho Dunbara, případně i Ozzyho foukačka v písni The Wizard. I tyhle pasáže ale skupina pojala zcela po svém, vykašlala se na hledání pravého bluesového feelingu a soustředila se na údernost, tvrdost a přímočarost. První strana je pak jeden velký metalový kánon, jehož architektem je zejména Tony Iommi. Jeho bohatýrské kytarové riffy nejsou tak sofistikované jako u Jimmyho Page, charakterizuje je spíš jakási barbarská neotesanost a hrubozrnnost a jejich geniální jednoduchost a chytlavost by se dala vyvažovat zlatem. Black Sabbath, The Wizard, Behind the Wall of Sleep i N.I.B. přesně takovými oplývají. V poslední jmenované pak naříkavý vokál Ozzyho Osbourna základní riff ve verzích ještě kopíruje, což kapela později zopakovala třeba v Iron Manovi.
Typickými se stávají i časté rytmické změny, ale instrumentální zručnost není tím, čím by Black Sabbath chtěli oslňovat. Jejich síla je v hrubé práci, v povýšení lehce kýčovité zábavy na srdcařskou záležitost. Kdyby zůstali věrní svým bluesrockovým kořenům, byli by z nich pravděpodobně zapomenutí, bezejmenní dělníci žánru. Tím, že všemu, co se podle dobových arbitrů vkusu "patří", ukázali prostředník, a stáli si pevně za svou proletářskou nestrojeností a v dobrém slova smyslu diletantismem, otevřeli v rockovém světě dveře, kterými brzy začaly proudit davy stejně tvrdohlavých mániček a proudí jimi dodnes.
29.08.2022 - 21:50 | Meca76
Black Sabbath má určite svoje nedostatky, ale keď tento album urobí veci správne, môže to byť celkom podmanivé. Skupina mala naozaj dobrú chémiu a produkčné hodnoty to ukazujú dostatočne dobre, pričom nástroje a vokály prichádzajú celkom jasne. Skaza a bluesová atmosféra môžu rýchlo upútať pozornosť poslucháča. Úvodná skladba je rovnako dokonalá, ako všetci tvrdia. Je to veľmi atmosférické, strašidelné a dokonca tajomné, pretože Ozzy si dáva načas a odhaľuje, kto je hrozbou. Zrýchlené vyvrcholenie uzatvára túto brilantnú kompozíciu blížiacej sa skazy, čo z nej robí zďaleka najlepšiu a najpamätnejšiu pieseň na albume.
16.03.2018 - 14:59 | poutnik
Lidé, kterým se toto líbí
Pršelo. Zablýsklo se, zahřmělo.... a pak se, náhle a bez varování, zrodil heavy metal. Ať už jsem do té doby slyšel cokoli, Iommi to všechno jediným hrábnutím do strun vymazal a s pomocí Ozzyho kvílivého zaříkání resetoval. Bylo mi tehdy deset a znovu jsem stál na počátku. V okamžiku zrození, které Sabbati zvládli za 6 minut (zatímco Bůh se s tím babral 6 dní). Už proto nemohu o prvním albu Sabbatů - dodnes si pamatuju jak mě fascinoval obal a jak jsem z něj poprvé nechal tu černočernou desku vyklouznout, roztočil a spustil jehlu - říct jediné špatné slovo.
09.04.2013 - 22:00 | cultburst
NAPROSTO souhlasím!!!!! Moje slova,jo! ;)
27.05.2012 - 9:42 | martin
Vůbec se nedivím nařčením, že žerou děti. V době vydáni to muselo být naprosté zjevení. Temná atmosféra celého alba a neskutečně tvrdé riffy ohromují i po čtyřiceti letech. Nepřekonatelné album, stále inspirující. A ten obal!
13.05.2012 - 20:17 | DarthArt
Je až neuvěřitelné, jak mohla vlastně během pár hodin ve studiu kapela Black Sabbath stvořit tak zásadní, přelomový materiál. Miliony metalových fans po světě se dodnes hádají, kdo že to vlastně vynalezl jejich milovaný styl. Verzí je několik, ti, kteří tvrdí, že heavy metal se zrodil s prvním riffem skladby Black Sabbath na albu Black Sabbath kapely Black Sabbath, mají asi největší pravdu. Tímhle motivem, vynořivším se ze strašidelného (ve své době nesmírně působivého) deštivého intra a provázeným nihilistickým a ve své době opět velmi děsivým textem, se změnilo úplně všechno a svět začal mít o tvrdé muzice úplně jiné představy. Dneska je vše už samozřejmě někde úplně jinde, když si ale libovolný fanda tvrdé a temné muziky pustí tuhle legendární fošnu a ozve se déšť s oním památným tříakordovým začátkem, nemůže se mu i po čtyřiceti letech honby za větším a větším hudebním extrémem nerozbušit srdce. Tenhle kytarový riff je totiž možná fakt největším manifestem temné muziky v celé její historii!
Další pozoruhodné skladby na albu: VŠECHNY!