XPlaylist

Když se ke mně toto album na počátku roku 2005 dostalo, byl jsem u vytržení. Steven Wilson hraje poprock pro děvčata (tenkrát jsem ještě neznal jeho další projekt No-Man)! Jenže ne ledajaký poprock. S izraelským interpretem Avivem Geffenem dali hlavy dohromady, a jak to tak u našich soudruhů bývá, přišli s něčím ne úplně obvyklým. Ano, věřím, že Blackfield má podstatně více fanynek než fanoušků, ale hned úvodní "Open Mind" ukáží, že se nebojí hrát "pěkně od podlahy". Každopádně úvodním riffem veškerá "tvrdost" končí, dál se celé album nese v romanticko-melancholickém duchu, jedna balada střídá druhou... a překvapivě nenudí ani chviličku. Silné melodie, texty, atmosféra, to vše poslouchače donutí pohodlně se usadit do křesla a nostalgicky vzpomínat na dávno ztracené dny, zatímco za oknem vládne podzim, je sychravo, mlha a jemný deštík svým ťukáním hladí střešní okno v podkroví. A pokud by náhodou venku bylo 35°C, slunečno a bez jediného mráčku v dohledu, stejně to vyvolá onu podzimní náladu. Někde na last.fm jsem našel skupinu uživatelů s názvem "Sad songs make me happy". Přesně o tom "Blackfield" je.