Blood Incantation - Absolute Elsewhere

Poměrně rigidní deathmetalový sound se v zásadě mění na škálách oldschoolovosti, techničnosti či brutality, ale objevit v množství vznikajících nahrávek něco, co skutečně posluchače vystřelí z kramfleků, může být poněkud náročnějším úkolem. Američanům Blood Incantation se to na desce "Absolute Elsewhere" podařilo.

Čtveřice z Denveru nicméně dokázala potěšit vícekrát. Už debut "Starspawn" naznačil, že nepůjde jen o jednu z mnoha deathmetalových kapel - jen úvod v podobě třináctiminutové kompozice není, přiznejme si, úplně žánrově typický. Jinakost hudebníci po třech letech jasně potvrdili studiovkou "Hidden History of the Human Race". Ta nabídla technicky precizní materiál zahalený do psychedelického oparu a sci-fi tematiky. Po zásluze se jednalo o jedno z alb metalového roku 2019. Překvapení přišlo o další tři roky později: na "Timewave Zero" totiž nezazněl jediný hrubozrnný riff, natož hluboký growl. Toto ambientní synthwavové dílo totiž nezapře inspiraci rozsáhlými kompozicemi Tangerine Dream.

Nejen tyto rozsáhlé kompozice, ale i technická preciznost, atmosférická analogová elektronika, psychedelický opar: na "Absolute Elsewhere" se potkává vše výše zmíněné. Navíc přibývají i ozvěny progresivního rocku sedmdesátých let. Novinka s kouzelně retro přebalem proto nabízí pouhé dvě skladby - "The Stargate" a "The Message". Obě svou délkou přesahují stopáž dvaceti minut a formálně se každá dělí na tři díly nazvané Tablety.

Změny temp, nálad, stylů i atmosféry se ale dějí i v těchto samotných částech. Vzniká tím labyrint, kde se může stát cokoliv. Úvod "The Message" začíná téměř rockově, bez přípravy se překlopí do strojového deathu s typickými pískavými flažolety, aby se zase vrátil k rockové pasáži s melodickým sólem. První položku "Stargate" zase zdobí téměř pinkfloydovské vesmírné plochy zpívané čistým vokálem a ambientní pasáž, na kterou se muzikantům podařilo zlanařit Thorstena Quaeschninga, současného lídra již zmíněných Tangerine Dream.

Stylová přelétavost "Absolute Elsewhere" může takto na papíře působit jako samoúčelný slepenec a snaha o jinakost za každou cenu. Realita nemůže být dál. Každá změna s sebou nese narativní opodstatnění a slouží příběhu. O promyšlenosti navíc svědčí i to, že Blood Incantation pracují s návratovými motivy - ať už jsou to rozskřípané kytary nebo ona vesmírná pasáž, jež se vrátí zhruba v polovině druhé části.

Všechno to lícuje, pracuje s posluchačem a dokáže ho během zhruba čtyřicetiminutové, tedy naprosto ideálně udržitelné a nepřepálené, stopáže udržet. Co udržet, dokonce k poslechu přikovat a nepustit. To se, při vší úctě, letos nepovedlo ani legendám Deicide, technikům Vitriol, atmosférickým Nile nebo melodikům Dark Tranquility. Všechny tyto nahrávky přitom spolehlivě budou útočit na přední příčky žánrových žebříčků.

Blood Incantation všem výše jmenovaným vypalují rybník svou mnohostranností. Jednorozměrnost nahrazují barvami a odvahou, s jakou jsou schopni míchat tradici s modernitou a žánrovou čistotu sytit prvky, jež by u stylových puristů byly nemyslitelné.

Ano, samozřejmě, z určitého úhlu pohledu lze tento vlivům otevřený přístup denverské formaci vyčítat, já to však dělat nebudu - tkví v něm totiž kouzlo "Absolute Elsewhere". Muzikanti si žánry neohýbají svévolně. Opírají se o jejich nosné prvky a těmi podpírají a vyztužují svou festovně deathmetalovou konstrukci - a tohle album skutečně neztrácí svou žánrovou tvář.

Jakkoliv Blood Incantation ctí staré vzory a jdou v tomto ohledu hlouběji než jen ke kořenům žánru, jejich přístup zahrnuje postmodernistickou hravost a tvůrčí svěžest. "Absolute Elsewhere" mezi letošními deathmetalovými nahrávkami ční, šanci získat kapele nové posluchače má i mimo stylové vody. Partě z Colorada se podařilo do zatuchlého sklepa vpustit čerstvý vzduch. Uvidíme, jaké cestičky se před muzikanty otevřou a jakým způsobem lze s natolik otevřeným přístupem k věci naložit.