Blut aus Nord - 777 - The Desanctification

Blut Aus Nord píší dějiny pesimismu. Metalovou temnotou nepolíbení by se při poslechu jejich diskografie nejspíš cítili stále stejně, jen nehty seškrabávající obličej by odlupovaly maso různou rychlostí a silou, zatímco černodychtiví posluchači mohou vrnět nad množstvím odstínů, kterými kapela dovedla obdařit svět pokřivené hudby.

„777 - The Desanctification“ působí ve srovnání s ostatními alby nejméně agresivně a apokalypticky, neubírá mu to ale na atmosféře a intenzitě. Poslech má stále očistné účinky, jen jste po uplynutí necelých čtyřiceti tří minut vyjevení z něčeho jiného. Skladby plynou v pomalém, líném tempu, namísto okamžité destrukce přichází k přemýšlení vyzývající rozvolněnost a co je nejdůležitější, mezi mraky probleskává slunce – deska má z velké části jakýsi meditativně spirituální nádech, který, vzhledem k tomu, jak moc je jinak tvorba Blut Aus Nord plná šprýmů a dobré nálady, vyznívá zcela neutrálně, nikoli depresivně nebo destruktivně.

Změna fazony ale samozřejmě neznamená změnu obsahu. „777 - The Desanctification“ je příběh, v němž figurují když ne přímo pozitivní, tak negativismem nezatížené motivy, ale i ty slouží něčemu většímu. Jako když vypráví kovaný cynik, jehož pesimismus není manýra, ale plyne z hluboké zkušenosti. Všechno radostné v jeho podání působí opačně, neboť je to vždy dočasné a podmíněné – deska končí ještě depresivněji, než začala, závěrečná minuta zadupává do země všechny náznaky naděje.

V případě Blut Aus Nord nejde o klišé, když řeknete, že neskládají hudbu, která se má poslouchat, ale vytváří svět, do něhož se má vstoupit. Pokud budeme řešit, že tam a tam zní něco nějak a že by to mohlo znít lépe, tak v něm zkrátka nejsme. Což je škoda, protože není zas tak úplně negativistický. Dá se v něm extrémně těšit na to, co dostaneme příště, i když víme, že vůbec nepůjde o nic hezkého.

recenzi poskytnul hudební server Aardvark