BraAgas - Tapas

Každý rok jedno album, to v dnešní době skoro zavání nadprodukcí (kde jsou doby, kdy to byl běžný postup). Skupina BraAgas, pravda, není souborem autorským, ale ani aranžování a secvičování písní tak různorodého repertoáru jistě není podřadná činnost. Tím spíš, když je z jejího výsledku cítit takové nadšení a radost.

Třetí deska nazvaná Tapas nijak nevybočuje ze směru, který nastolila už poslední nahrávka skupiny Psalteria, na jejíž tvorbu BraAgas navazují. Najdeme tu opět úpravy tradičních písní především z evropského jihu (Španělsko, Balkán, Itálie), ale i ze severu (Švédsko, Finsko). A znovu je třeba vyzdvihnout přesvědčivost, s jakou čtyři zpěvačky i zdatné instrumentalistky s pomocí početné grupy hostů dokážou hudbu z tak rozdílných regionů podat. Jazykově i co se týče temperamentu. V sefardských písních ze Španělska, kterých je na albu jako obvykle nejvíc, znějí jejich hlasy půvabně a rozmarně, stejně dobře ale umí navodit sychravější skandinávskou náladu v Herr Holger, kde jsou - i díky špetce elektroniky - k nerozeznání od Hedningarny. Střídání písničkových napajedel zabraňuje jednotvárnosti a naopak stálé instrumentální jádro nahrávku stmeluje. Možná by snesla i víc takových aranžérských osvěžení jako je klavír a mužský scat v Una tarde de verano nebo na pouhé tleskání se omezující doprovod v Asentada en mi ventana.

Tapas je hráčsky i pěvecky stejně brilantní jako první dvě alba, ale přece jen už začínám postrádat nějaký vývoj. BraAgas nemusí nutně kopírovat cestu skupiny Gothart, která na svých posledních deskách skvělým způsobem zvládla tak ošemetný tah, jakým je přidání bicích, ale něco by to už vymyslet chtělo. Zatím jsou skvělou náhradou právě za podobně zaměřený a dlouhodobě spící Gothart, disponují dostatečně hlubokou obeznámeností s předměty svého zájmu i prostým ale zatraceně důležitým potěšením z krásy těch písňových pokladů. Všechno je na svém místě, ale možná by nebylo na škodu na chvíli se zastavit a popřemýšlet kudy dál.