Od debutu "Eye Of The Hunter" uteklo mnoho času, které Brendan Perry vyplnil různými bokovkami (tou poslední je hostování na desce "Ovations" Piano Magic) a koncertním návratem jeho domovských Dead Can Dance (DCD). "Ark" se však rodilo pomalým tempem, v úplné tichosti a v osamoceném prostředí kdesi v Irsku. Předznamenalo ho demo skladby "Utopia" a samotné vydání bylo rozděleno na dvě části. Nejprve jej mohli zakoupit fanouškové na koncertech (limitované dvěma tisíci kusy a s vlastnoručním podpisem), přičemž první várka se shodou okolností prodávala na pražském koncertu. Až posléze přišel oficiální vstup do obchodů.
"Ark" je uzavřeným světem, jehož jediným činitelem je právě Perry. K nahrávání přistupoval svým jasně čitelným rukopisem, kdy postupně obohacoval skládačku nápadů a melodií o další samply a ruchy. Odkaz na DCD je patrný na každém rohu, více než u počinů Lisy Gerrard. Elektronika tu vykřesává hodně základů (to se na "Eye Of The Hunter" vesměs nedělo), v nichž se rozlétá jeho niterný pohled na okolní svět. Je to mrazivá zpověď muže, jemuž nejsou lhostejné zpozorované příběhy. Přetavil je v emotivní kompozice. "Babylon", "This Boy" nebo závěrečná "Crescent" vám vezmou vítr z plachet a všechen váš optimismus je náhle a nenávratně pryč.
Pokud máte rádi temnější rané začátky Dead Can Dance nebo milujete naléhavost písní "Rakim", "American Dreaming" nebo "Don't Fade Away" (v živém provedení na "Toward The Within"), nebude vám... číst dále
Od debutu "Eye Of The Hunter" uteklo mnoho času, které Brendan Perry vyplnil různými bokovkami (tou poslední je hostování na desce "Ovations" Piano Magic) a koncertním návratem jeho domovských Dead Can Dance (DCD). "Ark" se však rodilo pomalým tempem, v úplné tichosti a v osamoceném prostředí kdesi v Irsku. Předznamenalo ho demo skladby "Utopia" a samotné vydání bylo rozděleno na dvě části. Nejprve jej mohli zakoupit fanouškové na koncertech (limitované dvěma tisíci kusy a s vlastnoručním podpisem), přičemž první várka se shodou okolností prodávala na pražském koncertu. Až posléze přišel oficiální vstup do obchodů.
"Ark" je uzavřeným světem, jehož jediným činitelem je právě Perry. K nahrávání přistupoval svým jasně čitelným rukopisem, kdy postupně obohacoval skládačku nápadů a melodií o další samply a ruchy. Odkaz na DCD je patrný na každém rohu, více než u počinů Lisy Gerrard. Elektronika tu vykřesává hodně základů (to se na "Eye Of The Hunter" vesměs nedělo), v nichž se rozlétá jeho niterný pohled na okolní svět. Je to mrazivá zpověď muže, jemuž nejsou lhostejné zpozorované příběhy. Přetavil je v emotivní kompozice. "Babylon", "This Boy" nebo závěrečná "Crescent" vám vezmou vítr z plachet a všechen váš optimismus je náhle a nenávratně pryč.
Pokud máte rádi temnější rané začátky Dead Can Dance nebo milujete naléhavost písní "Rakim", "American Dreaming" nebo "Don't Fade Away" (v živém provedení na "Toward The Within"), nebude vám dělat problém uvěřit i tomuto tématickému exkurzu, jenž se nejvíce věnuje odcizení, osobní identitě nebo nicotě válek. Brendan svým nezaměnitelným hlasem uhrane, bez nutnosti si hrát na imaginárního překupníka s atmosférami, kterého snadno prokouknete. Jednotlivé části "Ark" jsou důmyslně poskládány; elektronické nástroje tu v kontrastu k folkovým konturám a prvkům world music mají jasnou nadvládu.
Brendan Perry složil ucelené album, které si zaslouží obrovskou pozornost. Je plné momentů, které v krátkých zprávách v láhvích loví osamocený námořník na loďce uprostřed rozbouřeného moře. S nadějí vyhlíží světlejší zítřky. A Perry je dech beroucí vypravěč.
PS: Pokud vám unikl již zmíněný pražský koncert Brendana Perryho a naopak máte vstupenky na letošní Colours Of Ostrava, nemělo by vám jeho vystoupení tentokráte uniknout; 17. července bude uzavírat sobotní program na scéně Barvy.
Komentáře