Divokým pankáčem v zábavním průmyslu není možno být věčně. Náročná každodenní šichta skýtající večírkové přesčasy a neomezené příděly drog vás jednoho dne postaví před volbu buď, anebo. Buď budete po cestě do pekel pokračovat velkým stylem dál a jednoho dne skončíte publikováním třeba takové fotografie (a to dopadnete ještě nejlépe). Anebo se na to někdy ke třicítce, po mladistvém vybouření vykašlete, uznáte, že i když je no future, stejně byste se jí chtěli dožít a většinu tekuté a práškové stravy z jídelníčku vynecháte. A třeba se i usadíte a založíte rodinu. Fanoušci pro vaše přehodnocení životních hodnot ještě najdou pochopení (v jiném případě by na to ostatně doplatili také oni), ale už jim tolik nebude vonět proměna, ke které vlivem přímé úměry mnohdy dochází i u vaší hudby.
Stejně tak přijít s něčím novým do žánru, respektive do jeho hybridního pozůstatku, plně zrecyklovaného establišmentem a komercí, je těžké, takřka nemožné. Přesto Brody Dalle obě dvě zmiňované premisy s lehkým, pro ni typickým úšklebkem na svém debutu "Diploid Love" obchází. Čistá je už od roku 2005 a momentálně plní pilně fukci manželky Joshe Homma a matky dvou malých dětí. Ze svého rázného přístupu k hudební látce a poctivého kytarového muzicírování ovšem neslevuje ani náhodou. Vyčpělou škatulku, která prý ztratila ze svého významu už před sedmatřiceti lety, poté aspoň lehce tématicky ozvláštňuje přístupem,... číst dále
Divokým pankáčem v zábavním průmyslu není možno být věčně. Náročná každodenní šichta skýtající večírkové přesčasy a neomezené příděly drog vás jednoho dne postaví před volbu buď, anebo. Buď budete po cestě do pekel pokračovat velkým stylem dál a jednoho dne skončíte publikováním třeba takové fotografie (a to dopadnete ještě nejlépe). Anebo se na to někdy ke třicítce, po mladistvém vybouření vykašlete, uznáte, že i když je no future, stejně byste se jí chtěli dožít a většinu tekuté a práškové stravy z jídelníčku vynecháte. A třeba se i usadíte a založíte rodinu. Fanoušci pro vaše přehodnocení životních hodnot ještě najdou pochopení (v jiném případě by na to ostatně doplatili také oni), ale už jim tolik nebude vonět proměna, ke které vlivem přímé úměry mnohdy dochází i u vaší hudby.
Stejně tak přijít s něčím novým do žánru, respektive do jeho hybridního pozůstatku, plně zrecyklovaného establišmentem a komercí, je těžké, takřka nemožné. Přesto Brody Dalle obě dvě zmiňované premisy s lehkým, pro ni typickým úšklebkem na svém debutu "Diploid Love" obchází. Čistá je už od roku 2005 a momentálně plní pilně fukci manželky Joshe Homma a matky dvou malých dětí. Ze svého rázného přístupu k hudební látce a poctivého kytarového muzicírování ovšem neslevuje ani náhodou. Vyčpělou škatulku, která prý ztratila ze svého významu už před sedmatřiceti lety, poté aspoň lehce tématicky ozvláštňuje přístupem, když nahrávku bere z pohledu sebe jako rodiče.
Taková upoutávka k "Diploid Love" možná nezní nijak lákavě, ale o osud bývalé divošky na první sólové desce se není třeba bát. Je to spíš vzkaz dětem, podle zpěvaččiných slov "všem, které jsou šikanovány za to, že jsou odlišné". Texty z pera Dády Patrasové v jejím případě nahrazují lyrické variace plné mytologických symbolů, hořících měst a revolty.
Silná trojice dobře načasovaných hitových bomb vás čeká hned na začátku. Punkrockový molotov "Rat Race" na rozjezd, skáčkem dirigovaná "Don't Mess With Me" a chilli přiostřená a v mexické zálivce plující "Underworld", která je vám servírována i s pokřikem "Uroboros!" a podobně jako v prvním zmiňovaném songu se zvuky trumpet. Přesně takové energicky odsýpající skladby jdou Brody nejlíp. Plnotučné vypalováky, kde může naplno uplatnit svůj hlasový arzenál. Proto taková "I Don't Need Your Love", do jejíž kompozice zařadila i smyčcové nástroje a milou navštívenku v podobě žvatlání a smíchu svých dětí, vcelku trpí zvolenou tóninou. V nastavené výšce se zpěvačka nepohybuje zrovna bezpečně a zážítek posluchače tím dostává malých trhlin.
Žádná mezírka či vada napříč celým tracklistem však není dostatečně významná, aby tomuhle naládovanému vlaku ucházela cestou šťáva. Pro jeho zdárné dojetí do cíle si zpěvačka do studia přizvala také zajímavá hudební jména. V produkci svůj um využil multi-instrumentalista Alain Johannes, v pozadí uslyšíte kytaru Nicka Valensiho z The Strokes nebo baskytaru člena Queens Of The Stone Age Michaela Shumana. Ryzí silou spolupráce se ale pyšní zejména úvodní singl "Meet The Foetus/Oh The Joy", dost možná nejstylovější písnička s věnováním od matky dítěti. V ní se pro pěvecký part sešly rovnou tři živelné elementy a autorce alba přispěchaly pomoci Shirley Manson a Emily Kokal z Warpaint.
Údery bubnu v dunivém souznění s kytarami v části "Meet The Foetus" spoluvytvářejí tíživou atmosféru, kdy se matka dozvídá, že v jejím lůně dřímá nenarozený plod. V klasických případech je taková zpráva považována za šťastnou. Dale byla svého času ale ta poslední, která by se pyšně zařadila - řečeno rétorikou českého obskurního webu - po bok všech snažilek a těhulek. Bez pervitinu zkoušela žít teprve pár měsíců a nebyla si jistá, zda zrovna do dnešního světa chce přivést nového člověka. Pocity nejistoty a strachu dobře dokumentuje animovaný videoklip. Po úvodním seznámení s plodem přichází v "Oh The Joy" ale konečné smíření se situací a Brody v sobě objevuje lásku, k jejímuž vyjádření stačí tři prostá slova z názvu.
The Distillers jsou možná momentálně mimo provoz, ale velká hudební osobnost v podobě Brody Dalle to zvládá táhnout na rockovém bojišti i bez nich. Na debutovém počinu "Diploid Love" zůstává věrná své pověsti nekompromisní a talentované hudebnice. A víte co? První větu recenze vlastně úplně vypusťte z hlavy. Brody Dalle totiž byla, je a bude pankáčem navždy.
08.01.2015 - 23:23 | Shaqualyck
Odhlédněme na chvíli od toho, že Brody je chotí Joshe Hommea, co zbývá? Pěkná ženská s velmi sexy chraplákem a energickým sólovým debutem. Nejvíc vyčnívá chytlavý singl Don´t Mess With Me, kterému šlape na paty melancholická (avšak neméně ostrá) Dressed in Dreams. Kejtry dostávaj zabrat, přimíchanou elektroniku podpírá cigaretovej vokál a kdekoho napadne, že srovnání s Garbage není vůbec od věci. Na druhou stranu od někoho s podobně košatou herní praxí jsem přece jen čekal kapánek víc. Uvidíme, jak si punková mamina poradí s druhou deskou.