Bruce Springsteen - Darkness on the Edge of Town

Nepsaný manuál pro adepty showbyznysu radí po takovém sukcesu, jakým bylo pro Springsteena album Born to Run, kout železo dokud je žhavé. Čerstvé rockové superhvězdě ale trvalo celé tři roky, než přišla s další studiovou nahrávkou. Část viny na tom Springsteen nesl sám, když pod tlakem velkých očekávání chrlil a vzápětí zavrhoval jednu píseň za druhou a donekonečna ladil koncept alba. Hlavní brzdou ale tehdy byl soudní spor se zapuzeným manažerem a producentem Mikem Appelem, jehož průvodním znakem byl i dočasný zákaz publikovat nové skladby. Během tří sezón se tudíž Springsteenovi nashromáždil materiál minimálně na tři alba a jen deset songů nakonec spatřilo světlo světa v podobě desky Darkness on the Edge of Town. Podstatná část těch odložených se dočkala vydání až po dlouhých dvaatřiceti letech na dvojalbu The Promise.

Hlavním důvodem Springsteenova přepečlivého konkurzu písní na novou desku, při němž padla pod stůl nejedna skutečná perla, byla snaha o jednotné ladění nahrávky. V centru pozornosti je americký dělník v autorově věku, který svádí zápas o svou budoucnost se sociálními limity, každodenní šedí a z ní plynoucí beznadějí. Chvíli zuřivá vzpoura, chvíli tesknota, veselých tónů je v tomhle hořkém akordu pomálu. Milostné motivy samozřejmě nechybějí, ale odvíjejí se rovněž v melancholičtější rovině, chlapácké pózy ztrácejí bezstarostnost a jednoznačnost (Prove It All Night). Symbolem touhy po úniku ze života bez perspektiv je typicky po americku rychlá kára jako propustka do alespoň iluzorní svobody (Racing in the Street).

Stabilizovaná sestava E Street Bandu je Springsteenovi neocenitelnou oporou (už jen trpělivost s jeho studiovým perfekcionismem je na medaili) a při aranžování songů i rovnocenným partnerem. Halasné dunění Weinbergových bicích, spolehlivá basa Garryho Tallenta, hřmotný i lyrický kytarový tandem Springsteena a Van Zandta, často dominantní klavírní vyhrávky a riffy Roye Bittana, varhanní podklady Dannyho Federiciho, katarzní vpády Clemonsova saxofonu. Dohromady nezaměnitelný zvuk, který ale není týž, jako na Born to Run. Nevzhlíží k okázalým spectorovským fasádám, nezřídka je bombastický, ale jiným, neurvalejším způsobem. Songwriting se opět o něco zpřehlednil, zrcadlí se v něm, že Springsteen píše pro Patti Smith a poslouchá punkové desky (zaťatý rytmický puls úvodní Badlands). Místo eposů předkládá lineárněji stavěné balady nebo přímočaré rockové kusy.

I jako zpěvák postoupil zase o kus dál, svoje hlasivky rozhodně nešetří. V písních Adam Raised a Cain (reflexe vlastního vztahu s otcem), Streests of Fire nebo Darkness on the Edge of Town vybuchuje lvím řevem, zatímco nad jeho nářkem v Racing in the Street by se kámen ustrnul. Naštvanost, deziluze, hořká bezmoc. Springsteen dokáže tyhle pocity zhmotnit věrohodně a naléhavě. S albem Darkness on the Edge of Town nezpůsobil takový poprask, jako před třemi lety, ale bylo to spíše vinou chybějícího singlového šlágru, než celkovou kvalitou. Ostatně čas napravil i tuhle křivdu a z písní jako Badlands, Racing in the Street nebo The Promised Land se staly trvalky i bez žebříčkových tažení.