Bruce Springsteen - The Rising

The Rising se stalo veleúspěšným návratem ani ne tak Springsteena samotného jako spíš jeho souručenství s kapelou The E-Street Band, s níž naposledy nahrál svůj největší trhák Born in the USA v roce 1984. Od té doby vydal pouhá čtyři řadová alba a ačkoliv byla podle mého názoru vesměs výborná, jejich přijetí bylo často nejednoznačné. Jakmile se ale na The Rising objevil znovu s osvědčeným E-Street Bandem za zády, nadšení bylo všeobecné. Už jen letmým porovnáním obou zmíněných desek je znát, že léta pokročila.

Těžko říct, jestli je to muzikantským vývojem zúčastněných nebo skladatelským rukopisem samotného protagonisty, ale ta energie, co z nahrávky leze, je zkrátka jiného druhu než kdysi. Dva základní póly, mezi nimiž se tenkrát Springsteen pohyboval, tedy rockově dravé, chlapácké furianství a křehké country-folkové písničkářství, jakoby se teď slily do jednoho mocného říčního koryta, jemuž dominuje hutná hymničnost ve středních tempech a s majestátním zvukem, který podtrhuje časté využití smyčců a nevyhýbá se ani decentně užitým moderním postupům (jenom sem tam nějaká ta rytmická smyčka, o nic víc naštěstí nejde). Osobně se mi po tom starém duchu trochu stýská, ale nikdo nemládne a hlavně je důležité, že se dávní kumpáni vrátili s opravdu silným repertoárem.

Žádná z písní tu není zbytečná, kdybych už musel jmenovat nějaké oblíbené, byly by to třeba Waitin' on a Sunny Day, Worlds Apart, Further On (Up the Road), Mary's Place a především fantastická titulní skladba. Co se týče témat, většina z nich je jasně daná dobou vzniku, Springsteen v nich reaguje na události 11.září, což u takového správňáckého patriota (a v tomhle případě to myslím v dobrém) nepřekvapí. Resumé: období zhruba mezi lety 1975-1984 zůstává pro mě zlatou érou, ale The Rising skvělým způsobem načalo etapu novou a Springsteenovu pozici jednoho z nejtalentovanějších písničkářů současnosti přinejmenším potvrdilo. Je to prostě pořád Boss.

další recenze autora najdete na jeho webu music-koment.webgarden.cz