Bruno Ferrari - Vaudeville
1. Innocent Moustache Prisoner
2. King Kong
3. Latino Lover In Hell
4. Missionary Man
5. I’m Your Steak
6. Black Lingerie
7. Zdrhej!
8. Zrození Venuše
9. Highspeed Love
10. Já a mé tupé
11. Dáma při těle
12. Princess Raising
13. 20th Century Man
14. Black Lingerie – John Fryer Remix
Samira Hausera lze těžko redukovat na muzikanta nebo na člena legendární Vanessy, stejně jako nelze Bruna Ferrariho zúžit na diskotékového pardála. Ale i když budeme žonglovat se všemi maskami, performancemi, přívlastky a stylovými proměnami, i když se plně oddáme tušenému procesu podivné lásky a dosáhneme třeba statutu psychogenetické kurvy, pořád bude něco chybět. Bruno Ferrari, soubor Zlatá kozačka, staří známí včetně Moimira Papalescu a další variace na retrodiskofilní eskalaci paravesmírného spermatu, pojďme se opřít o hůl penisu, každý stařec smrdí análem. Electro, new wave, acidofilní disko, laškování s Abraxasem, Kurtem Hauensteinem i Lee Hazlewoodem. Problém je, že hymna Disco Love Machine kundovního Supermaxu chutná o moc víc. Co mám říct? Že srandovní trenky I Love 69 Popgeju mají těžší koule nebo že dekadentní spartakiáda v kožence je k smíchu? Slabý materiál, očekávatelné vizuální orgie, italský démon a ladně špinavé štětky, nevadí. U infantilně feťáckého textu Zdrhej další plán nehledám, i když Bruno zná vtip a někdy přizná i smutek: Já a mé tupé/ já a mé tupé já. Takhle zůstává zase hromada slibů o disco horečce Třetí říše, ale kde nic, tu nic. Nejsilněji tak vyznívá verbální požehnání Blumfelda S.M. v bukletu, který ovšem píše o své představě Bruna Ferrariho, který nemá s touhle deskou mnoho společného.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Celá Ferrariho stylizace má nespornou vábivost, která ale probouzí otázky, z nichž by principál asi radost neměl. Jak je možné, že takový samec vůbec zpytuje? A jak je možné, že jeho smutek činí zbylé požitkářství o něco méně uvěřitelným? Atraktivní diskotéka, ale na zdech jsou vidět šrámy.
Já bych to Maxime neviděl tak kriticky, čím víc to poslouchám,tím víc si myslím že má tahle deska něco do sebe.. já ani nevím k čemu bych to hudebně přirovnal,ale je to správně zvrácený electrodiscobrunopop..
Nové album Vaudeville (v pořadí již čtvrté) je jako výlet vesmírnou
lodí napříč stoletím. Je to blyštivá diskokoule, která vás vrhne do
šedesátek, o chvíli později do sedmdesátek a nakonec až do osmdesátých
let. Je jako pořádná, ale nostalgická kocovina, plná různých slovních
metafor a hříček. Bruno je jako chameleón a nenechá vás na pochybách,
že svému řemeslu "bavit lidi" rozumí. Album má hned několik vrcholů
a to ostatní není jen nějaká postkoitální vata, ale naprosto rovnocená
ukázka nádherné dekadence a pokleslosti.
Vrchol číslo 1. - King Kong
Vrchol číslo 2. - I´m Your Steak (z mého pohledu jedna z nejlepších
milostných písní posledních let, kterou zdobí její lidožroutské
motivy)
Vrchol číslo 3. - Já a mé tupé
Vrchol číslo 4. - Princess Raising (spektakulární kosmický průlet
princezniny rakety disco historií)
Vrchol číslo 5. - 20th Century Man
Celkem dost vrcholů na jednu desku, co říkáte?
Tohle je umění.
Závěr mě dostává víc a víc...20th Century Man je rádiová věc ...v těch rádiích dělají už totální zoufalci...
Proč se vlastně tahle hudba nehraje v rádiích?Vždyť je to ten nejkvalitnější pop, který zraje jako víno.Poslech za poslechem.Ale chtěl by to vlastně Bruno?Stál by o to?A chtěli by jsme to my?Dělit se o pokleslou a nadčasovou discodekadenci s mainstreamovým posluchačem?Bruno nezklamal a přinesl nám na zlatém podnose pokladnici svých nádherných deviací.