Bruno Mars - Unorthodox Jukebox

Hitovky "Just The Way You Are", "Grenade" nebo "Marry You" mu otevřely dveře do světa, což Bruno Mars zúročil naplno. Jeho skladatelský team The Smeezingtons našel přesnou formulku, jak být v kurzu hitparád a napsat chytlavou písničku, která však po desátém poslechu ještě neleze na nervy. "Doo-Wops & Hooligans" bylo rázem všude a při nejednom požádání o ruku zazněla v rádiích provařená "Marry You". "Unorthodox Jukebox" je pokračováním nastolené cesty s několika retro odbočkami, přičemž jakékoli současné electro hrátky nebyly vpuštěny do tvůrčího procesu. Jinak vše ostatní zůstalo zachováno, pevně na svém místě, včetně původního kouzla Brunova talentu.

Druhá deska je vždy boj, ale pokud máte dost rozumu na svém místě, povede se vám z toho vybruslit s hlavou vztyčenou. Brunovi se to povedlo, rozhodl se totiž uctít své přiznané inspirace, hudebníky, kteří jej při skládání nejvíce ovlivnili. Producentsky pomohli osvědčení Mark Ronson a Jeff Bhasker (střihl si spolupráci s fun., Beyoncé nebo Kanyem Westem), také se ve studiu na chvíli mihli Diplo nebo Benny Blanco. Skladba "Treasure" tak zní jako sedmdesátkový funk, post-disco mix Kool & The Gang a Michaela Jacksona, pilotní singl "Locked Out Of Heaven" zase musel potěšit všechny fanoušky The Police.

Největším odskočením mimo zaběhnuté koleje je beatem načechraná pecka "Money Make Her Smile", v níž byly pevně sevřené otěže zpřetrhány správným směrem, snad se v budoucnu takových dočkáme více. Lehce psychedelická, princovsky učísnutá "Gorilla" neoblomně fascinuje v protipólu k jasným tutovkám "Young Girls" a "Moonshine". Nechybí reggae vsuvka "Show Me", odkaz Boba Marleyho tady zůstane asi navždy, navíc je toto decentní připomenutí chvilkově říznuté elektronickými ruchy. "When I Was Your Man" je zase jednou z mála balad.

Každé protočení tohoto jukeboxu stvrzuje jeden jasný fakt - Bruno neslevil z kvality, ale vsadil na různorodost, naštěstí výsledkem není přemrštěné plácání. Na "Unorthodox Jukebox" tedy vše sedí, funguje, na druhou stranu však Bruno Mars sází na osvědčenou retro jistotu a do nějakého většího experimentování se nežene, což celkem zamrzí. Jeho druhá deska je sice vyrovnaná, ale bohužel nenabízí žádnou výraznou hitovku, které našly místo na debutu "Doo-Wops & Hooligans".