Buzzcocks - Another Music in a Different Kitchen

První koncerty Sex Pistols z počátku roku 1976 daly do pohybu spoustu britských adolescentů, kteří zkoušeli produkovat nějaký ten hudebně strukturovaný kravál, nebo o tom zatím jen uvažovali. Jednou z mladých part, kterým setkání s Rottenovou smečkou vyjasnilo dilemata ohledně hudebního směřování, byli Buzzcocks. Naskočili na vlak v první možné stanici a stali se jedním z pilířů první vlny britského punku. Jejich kariéru poněkud přibrzdil odchod frontmana Howarda Devota, kterému byla vesta tříakordového punku brzy těsná (později založil progresivnější Magazine). Tahounem se pak stal jeho spolužák Pete Shelley, který po další změně na baskytarovém postu nakonec dovedl kapelu k debutovému albu Another Music in a Different Kitchen.

I když většina z jedenácti písní (na některých se Devoto ještě autorsky podílel) splňuje měřítka punkového „vzoru 77“, je patrné, že Buzzcocks tu vzedmutou vlnu sjíždějí z trochu jiné, slunečnější strany, než třeba právě Sex Pistols. Jsou přímočaří, hlasití a rychlí, ale nepůsobí nebezpečně. Neposílají celý svět do horoucích pekel a neštítí se popových melodií. Vedle pravověrně splašených nátěrů Fast Cars, You Tear Me Up nebo I Need jim nedělá problém stvořit chytlavé hitovky typu No Reply, I Don't Mind či Fiction Romance. Zajímavé a neortodoxní jsou zase pochodové bicí a zvukové hrátky ve skladbě Sixteen, případně krautrockem inspirovaný beat závěrečné Moving Away from the Pulsebeat. Jejich mimožánrové úkroky nejsou zdaleka tak odvážné, jako u soudobých post-punkových pionýrů včetně Devotových Magazine, ale dodávají nahrávce pestrost a vydělují čtveřici z rostoucího davu podobně smýšlejících souborů.

Svůj podíl na popovějším vyznění písní Buzzcocks má jistě i Shelleyho relativně krotký hlas, který určitě své usedlejší spoluobčany neděsil tak, jako jedovaté mečení Johnnyho Rottena. Zpívající Shelley je spíš roztomilý uličník, než agresivní asociál. Zvuk kapely ale potřebný říz má, takže v případě prvního alba je identifikace s punkovou vlnou jednoznačná. Už tady ovšem můžeme rozpoznat kořínek jedné důležité větve britských kytarových kapel spojených s místem svého zrodu, tedy Manchesterem (samotní Buzzcocks vznikli v Boltonu, což je ale prakticky za humny). Na počátek slavné rodové linie, která zrodila taková jména jako Joy Division, The Smiths, Stone Roses nebo Happy Mondays, můžeme klidně dosadit právě Buzzcocks.