Buzzcocks - Love Bites

S přípravou druhého dlouhohrajícího nosiče Buzzcocks rozhodně neotáleli. Vypustili ho do světa pouhých šest měsíců po debutu, přičemž nahrávání jim nezabralo ani dvacet dní, přesto album Love Bites nezní uspěchaně, ba naopak vyzráleji. Ještě víc se vzdaluje punku, i když Buzzcocks své kořeny v žádném případě neutínají. Pouze cizelují zvuk, mírní tempa a zdůrazňují melodické jádro. Navazují tak na britskou písničkářskou tradici ztělesňovanou třeba takovými The Kinks a zároveň kypří půdu pro indierockové a britpopové následovníky.

Největším hitem se po zásluze stala píseň Ever Fallen in Love, v chytlavosti jí šlapou na paty Real World, Operator's Manual s vtipnými změnami tempa, Nostalgia nebo akustická skorobalada Love Is Lies, kterou nazpíval její autor, kytarista Steve Diggle. Jinak ale zůstává hlavním skladatelem i zpěvákem Pete Shelley, jehož vokální projev rovněž prodělal posun směrem od punkových manýrů k civilnějším rejstříkům. Výjimku tvoří vedle Love Is Lies ještě skotačivá Just Lust, na níž se spolu s Shelleym podílel manažer skupiny Richard Boon pod přezdívkou Alan Dial a také dvě povedené instrumentálky. Walking Distance je dílem basáka Steva Garveyho, zatímco pod závěrečnou Late for the Train evokující svým nesmiřitelným beatem divokou jízdu tunelem je podepsaná kompletní kapela.

Právě závěr desky - Nothing Left, E.S.P. a Late for the Train - se jeví jako hudebně nejambicióznější. Buzzcocks tady operují na téměř post-punkovém pomezí a tyto skladby tvoří zajímavou protiváhu předchozím popěvkům. Nicméně ani ony příliš nevybočují z mantinelů lehce stravitelného, melodického punk-rocku, který nepostrádá inteligenci ani zdravou dávku mládežnické rozjívenosti. Na albu Love Bites dosáhli Buzzcocks s tímhle recpetem na svůj komerční i umělecký vrchol.