Čankišou - Faÿt

Nadšení z tvorby Čankišou u mě opadlo někdy v období alba „Gamagaj“, na kterém kapele trochu došel dech. Do hry je vrátilo až odvázané video „Zuha“ s Karlem Heřmanem nacpaným v rikši. Na cestovní desce „Lé La“, inspirované například Pákistánem nebo Afrikou, jsem to „prvotní zachvění“ pocítil znovu.

Zasněná skladba „Mange Pou Le Couer“, poctivá sborová klasika „Harampa Rija“, vlezle fanfárovitá „Kustino Oro“ a zejména závěrečná „www.bwindiorphans.org“ s ugandským dětským sborem, to vše mi vrátilo víru v Čankišou.

Pátá deska „Faÿt“ rozbila veškeré další pochybnosti: energie je zpět a komunikovaný návrat k rockovým kořenům není jediným kladem. Čankišou se totiž podařilo také překročit vlastní stín a muziku posunout k větší aranžérské bohatosti. Tatam je jistá chudokrevnost a dnes už vyčerpaná bigbítová etno přímočarost prvních alb. Kapele se podařilo rozkošatit potenciál minulého alba „Lé La“ – a pustila se do odvážných kombinací s někdy až zlověstnými kytarovými sóly, která dala osvědčenému konceptu tradičně výrazných dechových nástrojů dynamičtější rozměr.

Na „Faÿt“ marně hledám mouchy. Už titulní hopsanda je i bez absintu skvěle promazaný koncertní trhák a podobně též návazná „Khreyyy“. Arabská „Chabib Diare“ se strhujícím temným závěrem nebo veselá „Lavar dy sara“ s mandolínou mají stejnou sílu jako původním Čankišou bližší balkánská tancovačka „Vardusa Saza“ s démonickým saxofonem, dokud se nezlomí do výtečného sborového zpěvu zakavkazských rolnic při úspěšné sklizni, kdy je ještě silnější. „Give-Saje-Tave“ muzikanty načapala někde na vandru do Španělska a „Antory Peca“ s trochou nadsázky zavání až starými trubadúry.

Nejsilnější jsou Čankišou tam, kde se skutečně odvážou. Kupříkladu když se na scéně v „Nerapundey“ objeví toreador Heřman. Nebo naopak ve chvílích uvolnění – závěrečné africké „Kambines“ nechybí lehkost, pohoda a pozitivní energie, kterou v poslední době nalézám snad jen u několika singlů Midi Lidí. Takové klady ale Čankišou měli vždycky. Vzpomínám si, že bubeník Zdeněk Kluka před lety na tasovském festivalu mírným hlasem uklidňoval jazzmana Petra Lipu, konsternovaného z tehdejšího nulového zázemí pro kapely a ke všemu ještě dvouhodinového zpoždění: „Petře, buď v klidu, nerozčiluj se a užij si to.“ Důvod navíc mít Čankišou rád…

recenzi poskytnul hudební server Aardvark