Casiotone For The Painfully Alone

Owen Ashworth vstoupil na indie scénu na konci devadesátých let pod jménem Casiotone For The Painfully Alone. Někdejší student filmu z Portlandu se může pochlubit pěti ceněnými řadovými alby, na kterých má hlavní slovo laciné Casio SK-1, doprovázející jeho nezúčastněně zpívané texty, kompiláty deníkových záznamům, ironických komentářů a dost často loserovských příběhů. Zatímco fanoušci a kritika ho řadí do jednoho týmu s Magnetic Fields, Smog nebo Mountain Goats, on sám mluví spíš o ovlivnění Pet Shop Boys a soundtracky k filmům o Charlie Brownovi.

Jeho dvě rané home-made desky Answering Machine Music a Pocket Symphonies For Lonesome Subway Cars jsou ukázkovým příkladem studiově nevypucovaného lo-fi elektro/písničkářství. Na pestřejším zvuku třetího alba Twinkle Echo se v tom nejlepším podepsal kromě Ashwortha i jeho parťák Jamie Stewart z kapely Xiu-Xiu. Od sporých aranží k výpravnějšímu zvuku se Casiotone ještě o něco víc přiklonil vydáním čtvrtého alba Etiquette v březnu 2006, které je výstavní položkou katalogu progresivního labelu Tomlab. Na této desce hostují kromě jiných členové spřízněné alternativní kapely Dead Science, kteří občas vystupovali jako Owenova doprovodná kapela.

Další dva roky na sebe Owen upozorňoval jen singly a EP, loni mu ale vyšly v rychlém sledu hned dvě desky. Nejprve to byly jeho "sebrané spisy" z posledních čtyř let, pojmenované Advance Base Battery Life, poté vyrukoval s pátou deskou Vs. Children. Na podzim 2010 se však Owen rozhodl při příležitosti nadcházejího třináctého výročí svůj one man projekt Casiotone For The Painfully Alone ukončit, a začít znova jinak a pod jiným jménem.