Cathedral - The Guessing Game

Návrat legendárních zakladatelů doom metalu - kaleidoskop riffů a psychedelických barev

Po letech tápání, které podtrhlo několik slabých alb se skupina po dvaceti letech existence ocitla u brány hřbitova zapomenutých legend. Jenže letos Cathedral totálně překvapili – The Guessing Game je jednoduše bomba. Je na ní všechno, proč jste kdy měli tuhle anglickou doomovou úderku rádi. Pejsek s kočičkou už vařili na jejich dřívějších minialbech, kde se autoři většiny materiálu Lee Dorian s Garry Jenningsem pokoušeli nacpat do jedné skladby všechny hudební styly najednou, ale tady to roztáhli do podoby dvojalba. Nabízí nám exkurzi do vlastní minulosti, hudebně i textově proběhnou poctivě celou svojí diskografií, aniž by se někde opakovali. Jenningsova kytara přísahala na Black Sabbath odjakživa – Cathedral poprvé od Carnival Bizzare (1995) ukazují, jak by sabati zněli, kdyby Iommiho už dávno neopustila múza a Ozzy se nestal televizním šaškem s vypitou hlavou. Drtící riffy, sedmdesátkové synťáky, Dorianovi falešný zpěv rádi odpustíte, naopak se do bohatých melodií pokládá s kouzelně vyhulenou ležérností a kde to líp nejde, tam prostě recituje nebo dokonce rapuje.

Od prvních tónu je jasné, že se rozehrává velká epická hra. Skladby mnohdy přesahují sedm minut a ve všech hraje tolik barev, že by s tím úspornější kapela vystačila na celou svoji kariéru. Přemýšlím, co se muselo stát, že kapela vyprodukovala takové kvantum nápadů po tolika letech totálního útlumu. Název alba nemohl být příznačnější, při jeho poslechu může posluchač hádat co přijde za okamžik – těžkotonážní riff, stoner rock začouzený trávou, psychedelická pasáž, taneční groove, flétna, ženský hlas, metalové sólo nebo flétna.. Málokomu se podaří udržet pozornost tak dlouhou dobu, ale tady se člověk nenudí po celých 85 minut ani vteřinu – album skutečně nemá slabé místo a funguje jako skládačka, kterou lze poslouchat v jakémkoliv pořadí. Zapomeňte na utahané upíří horory v gotických kulisách, Cathedral vás proženou zábavně pitoreskní krajinou Tima Burtona nebo poťouchlým hřbitovem Neila Gaimana.