Chairlift - Something

Když Apple použil ve své reklamě na čtvrtou generaci iPodu Nano singl "Bruises", pronikli Chairlift na chvíli do mainstreamu. Byl to lovesong jak z popové učebnice a měl i extra šarm, který však zbytku jejich debutové desky "Does You Inspire You" chyběl. Ve výsledku tak přes skvělou produkci a zajímavý hlas zpěvačky Caroline Polachek zapadla nahrávka do proudu indie stylovek koketujících s osmdesátkami. Novinka má v sobě podobnou roztomilou divnost i romantiku, ale je ve všech ohledech dospělejší. Svůj podíl na tom jistě má odchod zakládajícího člena Aarona Pfenninga po rozpadu jeho vztahu právě se zpěvačkou Caroline. "Something" sice není žádnou rozchodovou deskou plnou balad, ale témata písniček jsou rozhodně emocionálně pestřejší než na koketním debutu. Navíc se zdá, že jako duo našli v sobě Chairlift více koncentrace.

Pestrost nechybí ani hudební stránce, navíc album drží pohromadě díky sjednocené produkci. Na starost ji má mužská polovina dua, multiinstumentalista Patrick Wimberly, spolu s Danem Careyem (The Kills, Franz Ferdinand, Hot Chip). Vyčistili zvuk, aniž by ubrali z vnitřní energie. Těžko letos hledat synth-pop, který by zněl tak současně a přitom výživně analogově. Za elegantním prostorem a industriálně dochucenými rytmy poznáte okamžitě rukopis věhlasného spoluproducenta Alana Moudera. Snad díky němu zní věc "Wrong Opinion" tak depešácky, z "Take It Out On Me" vykukují Erasure a v "Ghost Tonight" se zračí supercool futurismus Garyho Numana.

Deska většinou nestaví na popěvcích, které byste si lehce zazpívali s kytarou u táboráku, ale spíše na zvláštním sepětí melodie s rytmem. Právě ve spoustě not a proměnlivém frázování číhá na zpěváka snad tisícovka pastí, kdy může začít znít mechanicky, přeafektovaně či naopak jednotvárně. Caroline se jim suverénně vyhnula. Každou linku navíc vybavila dynamikou, kdy i při nesoustředěném poslechu poznáte, o čem asi tak zrovna zpívá. Vnímat, jak přechází z křehkých výšek v refrénech k rytmickým slokám, kdy doslova pohání bicí kupředu, je skutečně zážitek. Daří se jí přenášet emoci a energii písniček a přitom znít zdravě nad věcí.

Sílu alba však tvoří jedenáct skvělých písniček. Deska skutečně nemá slabé místo a ačkoli si možná některé skladby oblíbíte více, žádná není adeptem na vyhazov. Dosavadní trojice singlů pak v průřezu ukazuje rozpětí kolekce - "Amanaemonesia" má zvláštní těkavou melodii a chvíli trvá, než se dostane do hlavy, na druhé straně stojí chytlavá "Met Before" se zamilovaně klenutým refrénem, která navíc dostala klip ve stylu vyber si pokračování, díky němuž ji lze prozkoumávat mnohokrát po sobě (interaktivní verze zde).

Elegance i přirozenou muzikalitou podtržený styl přímo tryskají z každého tónu desky, která se bohužel díky převaze rychlejších hitovek v první části zdá až předimenzovaná a posluchač nemá čas si vydechnout. Jenže jakmile se jednou dostane pod kůži, tak sice nikomu nezmění život (je to pořád jenom pop), ale vytvoří zdravý návyk. Delší trvanlivost je v popu celkem vzácná vlastnost. "Something" ji má!